Mandala je mnohovýznamový pojem.

Ten nejširší odkazuje ke všemu, co je kulaté; v základu jde tedy o kruh. Ovšem mandala je také posvátným místem, které přitahuje, soustřeďuje božskou moc, může reprezentovat božstva a umožňuje člověku setkatse s nimi.

I když základní význam spojuje mandalu s kruhem, může v sobě zahrnout také další tvary a symbolická znázornění (trojúhelník, čtverec, hexagram, lotos). Mandaly tedy mohou mít různou strukturu. Mandala může být rovněž chápána jako určitý plán - plán či schéma pro založení posvátného místa, například chrámu, kdy se mandala stává jeho posvátným středem.

Mandala může být znázorněním světa či vesmíru, kde každá její část je připsána určitému božstvu, které je na ní samotné znázorněno, nebo je zastoupeno nějakým symbolem.Jak bylo řečeno, mandala může být posvátným středem v tomto, tedy lidském světě. Zároveň jako posvátný plán světa ale má, tedy znázorňuje, posvátný střed, z něhož vše, co existuje, vzniklo. V tomto středu mandaly je vždy umístěno nejvýznamnější božstvo a směrem od středu k okraji jsou pak další, méně významná božstva.

Člověk pomocí mandaly získává zásluhy: jejím používáním jako posvátného předmětu a jejím uctíváním v rámci náboženských rituálů a meditací o jejím symbolickém obsahu. Když člověk nad mandalou medituje, získává vědění o vesmírném řádu. To mu pomáhá na cestě k osvícení, protože síly (reprezentované jednotlivými božstvy) působící ve světě a vesmíru se nacházejí i v člověku (jako mikrokosmu). Pochopení, jak fungují vesmírné síly, umožňuje urovnání psychických sil, sjednocení jejich protikladů, a dosažení sjednocení člověka a všehomíra.