Aneb písánka o tom, kterak Koralinka toho dne byla po zásluze odměněna a jak jinak, než po Flersky.

 Inu to se mělo tak. Den nezačal příliš valně, protože noční horečka našeho půlročního chlapečka postaví rodiče vždy do pozoru, jasná věc.

Společeně s druhým prckem jsme se vydali k lékařce a pak ke druhé, abychom zjistili, že má Kájík zánět středního ucha. Lékařka píše recepis, odvážím děti na hlídání a běžím vyřídit zablokovaný telefon a recept.

 No ano, do toho všeho zablokovaný telefon, neb Koralinka je sklerotik a zapomněla svoje PIN, které se po mně chtělo po pádu telefonu na zem. Neznám PIN, myslíte, že znám PUK? Hohó, a tak nezbývalo než prchnout a vyřídit zprovoznění tak důležitého přístroje. 

Zprovoznění telefonu šlo hladce, né tak vyřízení receptu, za účelem získání antibiotik pro maroda. 

Obešla jsem několik lékáren, všude marně. V tom slunenčím dni to bylo nepříjemné chvátání a nakonec jsem si řekla, že cestou za dětmi vystoupím a vezmu to kolem "naší" lékárny na Pekařské, neb ta je šikovně zásobená a jistá naděje úspěchu tu je.

Přicházím k pultu a hned mě začala obsluhovat příjemná mladá dívka. Podávám jí recept a ona zadává údaje do systému, koukám a dívám se na šperkem zdobené zápěstí té dívky a oči mi málem z důlku vylezou.

Podívám se ještě na její jmenovku  a ... a poznávám "svého" zákazníka.

Srdéčko mi zaplesalo. TOHLE je moje odměna za to marné pobíhání po lékárnách. A touha říct to té stále se usmívající  dívce, převálcovala můj ostych a povídám jí:

"Nezlobte se, ale já vás mám dnes za odměnu. Víte, nikde ta antibiotika nemohu sehnat, až teď u vás a já vás ráda poznávám .." a s těmito slovy jsem té překvapené blondýnce ukázala na své Bobo triko se značkou Fleru a pak na její zápěstí a to bylo vše. Nebylo víc co vysvětlovat.

Ona se rozzářila ještě víc a s úsměvem na rtu jsme se rozloučily. To že mi pak přišel ještě milý vzkaz flerpoštou, byla už jen taková třešnička sladkého dortu. Dortu, který mi udělal radost jako malému děcku.

Děkuji