Po vlhkém chodníku kočka běžela. Ve městě, kdy jedoucí auta diktují čas. Vklouzla do keře, srst samá voda až se štětečky z chlupů tvoří. Kdopak by si však zvířete všiml, kdekdo má svých problémů dost. Příliš na to, aby prašivce někde misku vsunul. Tu beztak pak kdosi, kdo svědomí v láhvi utopil, převrhne. Počasí nelítostné deštěm o kluzký chodník bubnuje a chlupáček se na kole pod kapotou zahřívá. Možná další den nějaký ten mls od místní hospody obratně šlohne.

Jo bojový život to kočka na ulici má. Den co den plnou misku hledá a s kočkami ostatními nerada si tyká. Smíš ji však radost udělat a řeknu ti jak. Avšak k tomu ve tvém bydlu se kočka musí prohánět. Viděl jsi někdy kočku bezdomovce? Kde asi spí? Má dost tepla, pohodlí? A co asi jí? Neodpovídej, odpověď bude jen těžká beznaděj, sice jen na míru člověčí.

Pak na svou kočku se podívej, jak nic řešit nemusí. Teplo má, jídlo denně, mnoho místa k válení. Jak ta se jen má, jak nejlépe může. Jistě vděčná, že se před chladným deštěm má kde skrýt. O kočičce, co bloudí ulicí, byl jen příběh krátký, avšak nyní smíš na chviličku kočičky hořkosladkou radost pocítit, jakou kliku má kočka tvoje, že tě má.