Můžeme si vybrat, zda být v pohodě, nebo kyselí jako citron…

(V rámci diverzity raději hned dodávám, že to platí jen pro psychicky zdravé lidi. Osoby v trpící „pravou“ depresí na výběr nemají, a bohužel ji ani nerozběhají, to vše funguje jen na „depku“ = špatné rozpoložení…)

Ale žádný strach, nebude to o depresi, i když do tramvaje jsem nastupovala v pekelné náladě.

Všechna místa byla obsazená hlučnými výrostky pokřikujícími podivnou řečí. S hýkáním si ukazovali něco v mobilech, nebo se s koleny široko od sebe a s výrazem hluboké beznaděje bezvládně rozvalovali v sedačkách.

Jsem svižná šedesátnice, přesto mi velká část české mládeže okamžitě uvolňuje místo (až je mi to nepříjemné, neb si na takovou úctu přijdu ještě docela zachovalá a cool).

Hotentoti nic.

Vedle mě na klandru vlála upravená šaramantní sedmdesátnice. Vyměnily jsme si pobavené pohledy a místo kyselého nadávání typu „ta dnešní mládež“ jsme se začaly smát.

Časem se nám uvolnila dvě sedadla, ovšem na další zastávce schody do tramvaje obtížně zdolával opravdu starý pán.

Hotentoti nic.

Pán za žádnou cenu nechtěl přijmout moje místo s argumentem, že jeho otec ani v devadesáti letech nepřipustil, aby nad ním stála žena. Poté, co málem upadl, se nechal přemluvit jen proto, že to bude pro mladé nevychovance lekce.

Hotentoti nic.

Když jsem vystupovala, zeptala jsem nejsympatičtějšího z nich: „Where are you from?“ „From Romania.“

Neodpustila jsem si vlídné poučení, že v Česku je zvykem pouštět starší lidi sednout, a že bude fajn, když to řekne i kamarádům. Zatvářil se upřímně vyděšeně, asi jako když vám v Japonsku sdělí, že na veřejnosti se nesmrká, a okamžitě vstal.

Zamávala jsem starému pánovi a vystoupila v náramně zlepšené náladě. Místo klasického nadávání na dnešní mádež a na svět, co se „řítí do ďáblovy řiti“, se mi povedlo navázat dva příjemné letmé kontakty a cesta utekla jako nic.

Když jsem zpětně zkoumala, kde se mi vlastně nálada přepnula do plusu, byl to právě úsměv mojí spolucestující. Kdyby začala nadávat, s chutí bych se přidala.

Děkuju a přeju co nejvíce veselých paprsků v tramvaji, práci či doma, ať už budete příjemci, nebo vysílající.