Drevopalicstvi se mezi keramiky u nas docela rychle siri ale nevim, zda na nej jsou jiz pripraveni bezni lide, kteri si keramiku kupuji domu.

Pro nekoho je drevem paleny kus az prilis drsna krasa. Zatimco jini jemimu kouzlu propadli a vyhledavaji zrovna ty neuniformni kusy, kde byl zrovna treba vetsi nalet popela, kde se zivel v peci neopakovatelne podepsal a dokonce i kde jsou male technologicke chybky, ktere znalci nahlizi asi jako pihu krasy.

Muzete hadat do ktereho tabora patrim. Dlouho jsem chtela mit na shino glazure hezke vpichy jako je mivaji Japonci a mit ji misty prokvetlou do oranzova. Po par letech studovani technologie a testovani jsem se tomu priblizila. Proc to delam? Je to lepsi, nez televize.

Trochu vic o procesu napovi obrazky. Na obrazku je jedna nadoba focena zhora a zdola; nejdriv pred a pak po vypalu.

Nejdriv byla cajova miska rucne vymackana a orezana do pozadovane tloustky (podedni je stejne dulezite jako cela nadoba). Potom strep sel na prezah na teplotu 800C. Na prezahnutou nadobu byla nanesena doma michana glazura, zapadni verze shino glazury (stare puvodni recepty by mozna ani namichat nesly, protoze nejspis nemame ani stejne vychozi suroviny).

Pece nemaje, zavezla jsem misku vypalit ke kamaradum, kteri pali redukcne ve dreve na teplotu 1300C.

Vysledek me necim prekvapil a necim potesil. V hlave se mi honi myslenky co a jak vyzkouset priiste.

Je tu nekdo s podobnymi sklony?