... aneb reportáž z natáčení

 

Dlouho se chystám sepsat tento blog, ovšem až nyní mi vyzbyla chvilka volného času. Od natáčení uběhlo už několik dní, co dní, týdnů (to to letí), a já vám konečně přináším slibovanou "čerstvou" reportáž :o)

 

O co se jedná? Mnozí již jistě tuší.  Nebudu vás dlouze napínat. To bylo tak...

 

Jednoho dne jsem si na fleru přečetla výzvu všem šperkařům ke spolupráci s jistým serverem. Jednalo se o natočení několika videí s postupy výroby plesových šperků. Ha, příležitost. Jdu do toho a hned. Blesklo mi hlavou. Honem, honem jsem napsala e-mail a tím rozpoutala neskutečný kolotoč, rozpohybovala horskou dráhu. Výsledky této úžasné jízdy si můžete sami prohlédnout na jaknato.cz, tedy zatím jeden výsledek, mají toho totiž na práci moc a nestíhá se :o) Ale hezky popořádku...

 

Co to znamenalo? Tak zaprvé přípravu. Nejdříve se mělo natáčet jen pět videí, nakonec ("když už vás tu budeme mít") vzniklo videí deset. Zadání znělo: "Vymyslete deset výrobků, které by se daly snadno natočit." Dobrý, deset bych jich snad měla. Co dál? "Vyrobte je a napište k nim postupy, ale pozor, celý postup se vám musí vejít na jednu stranu formátu A4." Ha a problém je tu. Ráda se totiž rozepisuju, což by se snad dalo ještě nějak zvládnout. Jak ale ty postupy napsat, aby byly jasné, stručné a aby to každý pochopil? To nějak půjde. A nakonec to opravdu šlo. A teď mě napadá, vždyť já si musím ty výrobky připravit ještě v rozpracovaných fázích, jinak bychom se strašně zdržovali. Dobře, i to jsem zvládla. A jede se do Prahy! Moment, nezapomněla jsem na něco? Mám všechno sbaleno? Na všechno potřebný materiál? Vybaluji kufřík, abych se přesvědčila, že mám všechno, a pracně zase do něj to všechno skládám.

 

Praha nás volá! Chce se mi zpívat, když se ve čtvrtek ráno v osm ocitáme v Praze před budovou, kde na nás čeká kancelář, ve které strávíme celé dva dny, ale to v tu chvíli ještě netušíme (píšu v množném čísle, protože mě doprovází přítel, kterému za to patří velké díky). Uvnitř nás vítá Hanka Pánková, se kterou jsem byla celou dobu v kontaktu. Teď už nám zbývá jen kameraman Libor. Ten se k nám přižene vzápětí a vzápětí nám také oznamuje, že si vůbec nedokáže představit, jak to budeme točit, protože je zprávař a s natáčením korálků nemá zkušenosti. Ihned ho uklidňujeme tím, že my také nemáme žádné zkušenosti, takže nám nezbyde, než se s tím nějak poprat. A hned se jdeme prát a pereme se tak celý den až do pěti odpoledne. A výsledek? Máme natočena tři videa! Hurá! A co těch zbývajících sedm? 

 

Do Prahy se vracíme v pondělí s předsevzetím, že to dnes dotočíme. Ruce se mi už třást nebudou, korálky už také ztrácet nebudu, tím pádem nebudeme ani ztrácet čas jejich hledáním pod stolem. A točíme a navlékáme, motáme a zase rozmotáváme ("teď ty tři korálky, co jsi tak krásně navlékla, zase sundej. Já si tě obejdu a vezmeme to na detajl. Uděláš to samé, tedy navlékneš ty tři korálky znovu a počkáš. ... Dobrý, mám to, tak to ještě jednou sundej a natočíme to ještě jednou...").

 

Po několika hodinách už po mě Libor nechce, abych ty korálky pořád sundavala, teď si jen přeje nikdy v životě už žádné korálky nevidět, dokonce prý už nikdy v životě nechce vidět ani mě (nevím teda jako proč) :o) Během natáčení se na nás přijde podívat zbytek redakce s otázkou na rtech: "Cože je to ten rokajl? Jo tyhle prťavý korálky?" A co já na to? Já se už jen těším domů, až si v klidu ušiju náhrdelník, což nikdo z přítomných moc nechápe. Normální člověk by přece po dvou dnech korálkování nechtěl korálky už ani vidět. Asi nejsem normální...

 

Přes všechny tyhle peripetie si myslím, že tenhle výlet do Prahy za to stál.  Zjistila jsem, že jeden jediný jednoduchý náhrdelník můžu vyrábět klidně i pět hodin, že dokážu navlékat korálky na silon i ve vzdálenosti půl metru od sebe. Hlavně jsem ale poznala další skvělé lidi a zabloudila do tajů filmařiny. 

A co dál? Teď už se podívejte na obrázkovou reportáž...

Důležitá je příprava.


Za tímhle stolem jsem proseděla dva dny.


Ovážný kameraman Libor a Hanky svetr v akci


Kleště v akci


Hotový komplet a pozérka


A jedeme dál, ať to odsejpá!


Ne, ty ruky dej sem, jsi mimo záběr!!!


Se ti řekne - mimo záběr, zkus si ale ty pidi korálky v téhle vzdálenosti navlékat sám...


Hele a tohle dám sem, tamto tam, takhle to natočíš a je to, ne?


Víš co? Natoč si to sama, když jsi tak chytrá. Já mám dost...


Ještě poslední pohled na kancelář. Je to ta rohová v druhém patře...

 

 

Na závěr bych chtěla moc poděkovat fleru, že mi umožnil takto se prezentovat. Také moc děkuji Hance a v neposlední řadě Liborovi, že to zvládl dotočit až do konce...