O dětech

 

A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla, Promluv k nám o dětech.

A on pravil:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.

Jsou syny a dcerami touhy Života po sobě samém.

Procházejí vámi, ale nevycházejí z vás,

a ač jsou s vámi, přesto vám nenáleží.

 

Můžete jim dát svou lásku, ale nedáte jim své myšlenky,

neboť oni mají své vlastní myšlenky.

Můžete vlastnit jejich těla, ale nikoliv jejich duše,

neboť jejich duše sídlí v domě zítřku, do něhož nemažete vstoupit, dokonce ani ve svých snech ne.

Můžete se snažit být jako oni, ale zjistíte, že je tím nepřimějete, aby vás milovali.

Neboť život nekráčí vzad, ani se nezabývá včerejškem.

Vy jste luky, z nichž jsou vaše děti jako živoucí šípy vyslány vpřed.

Lukostřelec vidí značku na cestě nekonečna a ohýbá vás svou mocnou vůlí,
takže Jeho šípy vyletí vpřed hbitě a daleko.

Nechť je toto ohýbání v rukou lukostřelce všem pro radost;

neboť i když miluje šíp, jenž letí, zároveň miluje i luk, jenž je stále na místě.

 

 

"Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla.
Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu,
mířící k zodpovědné budoucnosti." (J. W. Goethe)

"Nejvzácnější šperčík, který můžeš mít okolo svého krku, jsou ruce tvých dětí." "Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům. " (Jiří Žáček)