Kdo by si nepamatoval průběh své maturity? Nedávno jsem, jen tak mimoděk, zavzpomínala na průběh té mojí. Dodnes si pamatuji losovačku otázky z jazyka českého – vytáhla jsem si č.6, tedy Renesanci a humanismus v umění a literatuře. 

Představitele za českou literaturu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic si pamatuji dodnes, jelikož takové jméno se jen tak zapomenout nedá :-). Z umění této doby mne dodnes fascinuje Michelangelo Buonaroti a jeho socha Davida stejně jako díla Leonarda da Vinchi.  Ale to je na delší povídání…

Co bych si asi tak mohla vylosovat z umění dnes? Respektive, jak by dnes mohla znít otázka z okruhu umění, v rámci státních maturit? Losuji a tahám si Omnikubismus. Paráda to dám – je to totiž můj vlastní umělecký styl! Tak tedy…

Omnikubismus vychází z následujících myšlenkových fylozofií: „žádný pohled na věc není černobílý“, objekt je tedy zobrazen z mnoha perspektiv a princip „demokracie a úplné volnosti v umění“. Zobrazuje moderní náměty vlastní dnešní době. Předpona „omni“ (z latiny „vše, kdykoliv“) znázorňuje všudypřítomnost omnikubismu v reálném světě. Princip omnikubismu spočívá, stejně jako u kubismu, v jeho prostorové koncepci díla, předmět je zobrazován ne pouze z jednoho úhlu, ale z více úhlů současně a je rozkládán na nejjednodušší geometrické tvary. Vždy se mi líbily kontrasty. Omnikubismus kombinuje realistické náměty s kubistickým prostředím, zejména šokuje porovnáním oblých tvarů a ostrých hran. Nejvíce je tento protiklad patrný při zobracování ženských aktů, kdy je postava zasazena do kubistického okolí. Miluji ostré hrany, trojúhelníky dohromady tvořící harmonii. Výjimka potvrzuje pravidlo v případě díla "Když rozkvétá květina", kdy je námět tvořen soustavou kružnic :-). Obrazy jsou typické výraznými barvami.  První dílo ryze omni kubistického směru „Podzimní hruštičky“ vzniklo v roce 2015. Následovaly další: „Koupající se ženy“, „Páv“, „Na vlnách“,… Autorem a zakladatelem Omnikubismu je Hana Faberová.

Mám ráda umění, které víří emoce, které donutí zapřemýšlet. Umění může i šokovat, pobavit, pohladit ... mohla bych pokračovat do nekonečna. Baví mne umění netradiční a "nové", nepohrdnu ale i "klasikou". V každém obrazu by měl být patrný cíl, se kterým je tvořen. Proto každý obraz, dle mého názoru, má mít název. Já každému svému obrazu dávám jméno, před prvním tahem štětcem.

Vždy mne fascinoval kubismus. Jsem přesvědčena, že současný kubismus, ať už provedením či náměty, nemůže být stejný, jako ten před 100 lety. Každý má svůj vlastní malířský styl, ten můj se jmenuje Omnikubismus.