Sedím si teď v klidu u počítače, syn v práci, muž řeže dříví, já uvařila domácí fleky s koupeným uzeným a jen tak tiše přemítám.

Je krásně, venku svítí sluníčko i když hlásili déšť a ošklivo a já jedu zítra do nemocnice.

Žlučník.

Banální operace, to nic není , říkají mi všichni, ale ja mám přece jen trochu strach.

Co jsem za ten svůj život všechno zažila, co jsem udělala dobrého a špatného, co chci ještě udělat a co chci "mým" v rodině dát.

Snad vše dobře dopadne a budu zase sedět u počítače a přemítat.............