Před šesti lety jsem ještě jako studentka Vysoké školy ekonomické v Praze poprvé usedla za šicí stroj a vydala se na cestu, o které jsem nevěděla zhola nic. Šlápla jsem do pedálu prostě proto, že jsem to tak cítila. Neměla jsem žádné kdovíjaké podnikatelské ambice, chtěla jsem jen dělat to, co mě baví a naplňuje. Intuice byla mým obchodním parťákem a Štěstí mi do cesty přihrávalo lidi a situace, které mě posouvaly dál.

Zbytečně jsem nad věcmi nepřemýšlela a prostě jen šila. Vše jsem brala, tak jak to přicházelo, s vírou a intenzivním pocitem, že právě takhle je to správně. Vše se skládalo samo, já k tomu přidávala jen kousky sebe.

Ten, kdo se mnou jde už od začátku a sleduje tuhle moji šicí jízdu ví, jak moc se věci od začátku změnily, jak moc jsem se ve své práci posunula....

Od domácího šití na koleni „jen tak pro radost“ k podnikání na plný úvazek, které reflektuje udržitelné principy výroby a propaguje zodpovědný módní průmysl jako takový.

Od šicího stroje, kde se tvořilo k počítači, kde se psalo a zase zpátky.

Od podnikání bez ambicí k podnikání jehož výsledkem je móda, která neškodí.

Od šití k osvětě.

Od konzumního spotřebitele k spotřebiteli zodpovědnému.

Od nových rolí k rolím novějším.

Od studentky k podnikatelce.

Od přítelkyně k manželce.

Od manželky k nastávající mamince.

Od Radosti k Radosti.

Protože plynout je cesta.

A požehnaný stav je dar.

 S veškerou úctou a vděkem k tomu malému zázraku uvnitř tak koncem února 2017, přesně na šest let od prvního spuštění svých milovaných strojů, přerušuji svoji šicí živnost.

Stroje na dobu neurčitou utichnou, ale veškeré moje aktivity v souvislosti s podporou zodpovědného módního průmyslu pokračují, ba co víc, objeví se i aktivity nové.

A proto bez přílišného sentimentu:

DĚKUJI! DĚKUJI, ŽE JSTE TĚCH ŠEST LET PROŠILI A PROŽILI SPOLEČNĚ SE MNOU. A TĚŠÍM SE NA DALŠÍ SPOLEČNÉ NEJEN VIRTUÁLNÍ BYTÍ.

Neloučím se. Není to konec. Je to jen nový začátek.

S láskou, Veronika