Probírám se po letech profilem, co tu mám za poklady. Nadpis článku z roku 2015 mě obzvláště zaujal
<h2 class="article-header">
a to doslova. Roky to bylo více než hektické, plné víc pádů než stoupání než jsem se dostala k nálepce hraničářka a trochu začala chápat svůj svět "život na houpačce" (tenhle název má mimochodem skvělá knížka), prošla psychickými i fyzickými změnami (no jo nemládneme a kecy děti rostou, my mládneme jsou opravdu jen kecy :))) ii kdýýýž je ti tolik na kolik se cítíš je pravda, občas ráno klidně i na sedmdesát. Shodou neštěstných náhod v nemocnici při banálním zákroku, který šel hladce jsem po zanedbání pooperační péče přišla o cit a hybnost pravé ruky. Nevěřte když si sestra hraje na doktora a vzburcujte klidně celou nemocnici nebo město. Z téhle mizérie se hrabu skoro dva roky a už neválčím a dělám vše levačkou jako bych se tak narodila. Všechno jde když se chce a litovat se nebo trucovat je špatná cesta, která vede prudce dolů. A tak jsem teď tady a snad konečně na správném místě, kde mám být o mnoho silnější. A teď bych se ráda i se svou tvorbou posunula o kus dál mimo svou komfortní zónu a překonala stud a šířila to co mi dělá radost dál než jako dárek pro své blízké. </h2>
Bude mi potěšením když se u mého profilu zastavíte a budou na vás moje výrobky dychat pozitivní energii, kterou dávají mě když tvořím a relaxuji
