Psal se rok 2015, konkrétně šestnáctého února a já byl se svojí dcerou Veronikou na prázdninách v Orlických horách. Po obědě padám na postel a chci si chvilku číst a využít tak klid panující v celé chatě. Veru mě následuje a leze na palandu. Zvládám přečíst asi dvě stránky a rázem jsem v limbu. 

Probouzím se lehce před druhou a nasazuji brýle. Pohled mi padl na zem, kam dopadá poměrně silný proud světla do jinak dost temného pokoje. Ve slunečních paprscích se tak krásně koupou Verunčiny odkopnuté bačkory a popruh jejího školního batohu. Skáču po foťáku, nasazuji pevnou padesátku a cvakám.

Vypadalo to takhle.

V postprocesu jsem lehce doostřil, převedl do odstínů šedi, trošku zazrnil a poměrně dost vytáhnul kontrast, protože hodně kontrastní fotky já rád.

A aby toho nebylo málo, tak jsem tuhle fotku zařadil do "Mojí naivity" 

Že nevíte, co je "Moje naivita"? To jsou moje fotky doplněné krátkou, většinou naivní, básničkou, nebo říkadlem.

Finále je tedy toto:

V záři slunce ranního,
bačkory si leží,
jejich majitelku vytáhnu,
z postele jen stěží.

A to je pro dnešek vše