Je neděle, dopoledne, lehce k polednímu. Manželka odjela s kočárkem s naší dceruškou nakupovat důležité věci.Já zasedl ke stolu, rozprostřel si věci na malování a začal tvořit. Pustil jsem si k tomu na PC hudbu- Miles Davis a Weather Report. Je to moderní jazz. Vlevo na obraze je klásesista, uprostřed zpěvák a vpravo trumpeta. Celé podium je nasvětlené shora reflektory, hudba tepe, můj štětec také tepe do plátna. Dal jsem si malého panáka slivovice, jsem vyčerpaný, ale příjemně...........konečně se tvorba blíží ke konci, finišuji...........Odcházím si na balkón zakouřit. Konečně je hotovo, já na obraz zírám, jako bych ho nikdy neviděl, je to divné, mám zvláštní pocit. Chce se mi smát i plakat. Jdu si znovu zakouřit na balkón, dávám tam obraz. Sedíme proti sobě, můj nový obraz a já. Přemýšlím, dumám, co jsem to namaloval a jak, moje myšlenky stoupají k nebesům, dokuřuji. A v tom telefon. Volá manželka. "Ano Markétko? Jo, už Ti jdu naproti", tak a rázem jsem stál nohama na zemi. Realita pokračuje dále ve svých kolejích, tak, jak má. Váš Tomáš