Kdesi v amazonské džungli, stojí dosud neobjevené zbytky starověkého města. Podle mýtů v tomto městě kdysi žila jedna velice rozvinutá civilizace, jejiž členy domorodci považovali za bohy, protože je ve všech ohledech převyšovali a navíc prý přišli z nebe! Vypadali jinak než běžní lidé. Byli mohutnější, vyšší a především se vyznačovali dlouhou protáhlou lebkou. Jejich město bylo úžasné! Budovy se skládaly z ohromných kvádrů kamene, které do sebe dokonale zapadali. 

Obyvatelé tohoto města žili v naprosté harmonii, nebyli zde žádní strážci, soudci, nebo snad právníci. Každý byl členem kolektivu a celý kolektiv byl obsažen v každém jeho členu. Dokázali tolik věcí a mnohé domorodce naučili. Vyprávěli jim o vesmíru a jiných planetách; o mocných univerálních zákonech, které platí v celém vesmíru; o tom jak žít šťastně, jak milovat. Naučili je pěstovat plodiny a dívat se na svět tím správným způsobem. Dokonce je naučili léčit.

Jednoho dne se však všechno změnilo. Celé město se ráno sešlo u ohromných schodů, hledělo vzhůru do kopce až k malé svatyni na konci schodů. Domorodci nevěděli co se děje, ale cítili, že se blíží nějaká velká událost. Náhle se zvedl vítr a nastalo zatmění slunce. Na obloze se objevila velká rudá hvězda, která byla zřetelně vidět, ačkoliv byl den. Ze svatyně vytryskl sloup zářícího fialového světla, který se rychle zvětšoval a pohlcovat vše okolo něj. Světlo bylo stále jasnější a jasnější, až přihlížející domorodci museli zavřít oči. Když je otevřeli, obyvatelé města byli pryč. Tam kde před okamžikem stál několika tisícový dav, bylo jen prázdné prostranství. 

Obyvatelé města odešli. Pryč. Do jiné dimenze. Už tehdy bylo přihlížejícím domorodcům jasné, že slib, který jim dali před odchodem, splní. ?Až nastane čas, vrátíme se?? zaznělo domorodcům v hlavě?