Jsem zde jen nakupujícím (možná zatím?), ale tak jste mi tady přirostli k srdci, že jsem se rozhodla, že Vám představím blíže svou rodinu.

Já už to vlastně ani dýl nevydržím, abych Vám nepředstavila našeho nejdůležitějšího člena rodiny a rozšířila tak okruh jeho obdivovatelů. Je to "miminko", které jsme s přítelem adoptovali. Nevíme přesně, kdy se narodilo, a tak slavíme jeho narozeniny v den, kdy jej přítel objevil a přinesl do jeho nového domova. Ještě dnes si to přesně vybavuju. Mělo chudáček jen župánek a čepičku na spinkání:

Dostalo jméno Prasátko. Postupně si jej všichni členové rodiny zamilovali, Prasátko si našlo spoustu kamarádů a nechyběly ani dárečky pod stromečkem určené Prasátku:

Přítel po Vánocích říkal něco o tom, že má pocit, že Prasátko dostalo více dárečků on. Později taky vyjádřil jisté obavy ohledně žebříčku oblíbenosti, měl pocit, že Prasátko je snad i výše než on. Ale to máte tak - Prasátko se pořád směje, rádo si hraje a když mu něco říkám, tak s nastraženým ušima poslouchá! A i tak vůbec poslouchá a je moc hodné.

Zrovna teď, když se "mamka" v tom zkouškovém období pořád učí, učilo se Prasátko zpočátku s ní...

...ale pak už ho to nebavilo a začalo se s kamarády schovávat!

S Prasátkem je prostě sranda jako s každým jiným miminkem. Jednou (když jsem si myslela, že už je dost velké) jsem ho nechala, aby si samo obléklo svetřík... a pak jsem ho musela zachraňovat!

Samozřejmě se občas trápíme s nějakou tou rýmou a spoustou jiných trampot v nestřežených okamžicích.

Tak to by tak bylo z našeho rodinného alba. Ještě na závěr aktuální foto s Prasátkovou novou hračkou od Špačíka a dávám ho hajat.

Omlouvám se za (ne)kvalitu fotografií. To víte ty děti jsou pořád strašně akční a člověk, aby měl alespoň něco, tak fotí narychlo i mobilem. 

Po flérovsku zdraví,

Piglet´s mom