Spíte. Najednou vás k ránu probudí nějaký šramot. Uvědomíte si, že jste v domě sami a začínáte mít nepříjemný pocit. Ten se stupňuje, když vidíte, jak se klika u dveří v pokoji pomaličku pohybuje dolů. Myslím, že ve filmu by začala hrát tajemná hudba, něco jako když se v Čelistech přibližuje žralok.

Srdce buší jako o závod a když se začnou dveře otevírat, začínáte chápat smysl věty „Krve by se nedořezal“. Dveře se pootevřely….. a nic. Čekáte, že uvidíte ústí hlavně nebo nějakého pobudu, co si myslí, že si odnese nějaký poklad. Ještě si stačíte vzpomenout na všechny horory, kde byl v hlavní roli duch.

Ale nic takového se neděje.

Po chvilce pochopíte a srdce začíná mít pravidelný rytmus. U postele se totiž ozvalo mňauuu. Dveře si otevřel kocour, který okoukal systém kliky a zjistil, že když skočí na kliku, dveře se otevřou a může vejít. A protože je přeci jen nižšího vzrůstu, nebyl v otevřených dveřích vidět.

Tento příběh mi vyprávěl manžel, který si historku prožil, a vůbec jsem mu nezáviděla.

Kocour naučil otevírat dveře i další 2 kočky, které máme doma. Jednou jsem ho pozorovala, protože dveře se otevíraly dovnitř. První část, pověsit se na kliku zvládl a čekala jsem, že tím akce skončí, ale kocour mne překvapil, protože se zadníma nohama odrazil od zárubní, takže se dveře pootevřely a měl vyhráno. Naštěstí odemykat si zatím neumí.

Kočky nás doma tolerují a nechají s nimi bydlet. Příběhy, které s nimi prožíváme, by vydaly na větší knihu, tak další zase někdy příště.