Každý z nás má své vlastní důvody k tvorbě. Je jedno, jestli jsou to obrazy, fotky, korálky, plstění, výroba šperků a další aktivity.

Můžu říct, že kreslím a maluju, abych si udržela zdravou mysl, abych se z našeho uspěchaného světa nezbláznila. Ráda se jednou za čas přenesu do jiného světa. Do krajiny fantazie a jiných příběhů, než obvykle žiji ve skutečném životě.

Každý z tvůrců většinou považuje začátek malby obrazu, tu pověstnou první čáru, za nejtěžší. Není jednoduché, najít námět, zvolit barvy a kompozici. Vůbec nejtěžší je opustit myšlení, zapomenout na proud myšlenek, které nám ztrpčují život a nenechají nás vydechnout a zaplní nám hlavu natolik, že nevíme, čí jsme.  

Někdy je cestou k opuštění běžných starostí právě malba, jednoduše se pustit do díla a postupně se ponořit do práce natolik, že nevnímáme okolí a jen a jen malujeme. Tak to funguje u mě. Nikdy neskicuji a většinou předem ani nevím , jaké barvy použiji (je ale jisté, že modrou tam najdete vždycky ). Někdy mám chuť kreslit pastelkami a tužkou, poslední dobou mě nejvíce baví malba ať už akrylovými nebo akvarelovými barvami. A další otázka : „Co malovat?“ Vybrat ten nejvhodnější objekt, který si „zaslouží“ být namalován. No, on každý z rodiny si zaslouží být namalován, ale nikdo vám neposedí, to si pište. Proto na radu svého učitele kreslení maluji a kreslím všechno , co je kolem mě. Protože námětů kolem nás je dost a dost.  Pokud maluji zátiší, přírodu nebo lidi, námět je jasný. A přece ještě během malby vyplynou další a další objekty, barvy nápady. A když obraz dokončím, sama jen koukám, co se mi na plátně nebo na papíře urodilo.

Možná je způsob, kterým tvořím, neukázněný a bez pravidel. Nerespektuji perspektivu, barvu ani proporce. Teoretici mi prominou…MĚ TO BAVÍ!