"Sny se zdají každému. Ne každý si je ale dokáže uvědomit, rozpomenout si na ně. Některým lidem je to jedno, nedávají snům příliš velkou hodnotu, jiní si sny zapisují bezprostředně po probuzení do deníků uložených pod polštářem a listují v tlustých snářích, snažíc se rozluštit jejich význam. A pak jsou lidé, kteří deníky ani snáře nepotřebují. Když ráno poprvé otevřu oči, nedokážu vzít do ruky tužku. Raději se otočím na druhý bok a vychutnám si procitání až do poslední minuty. Potom vstanu a nevrle provádím každodenní ranní rutinu, při které mi v hlavě postupně vyskakují obrazy, vztahy mezi nimi, někdy i celé situace, jenž mi byly během spánku servírovány. Začínám si vybavovat bohatou nabídku detailů, postupně se skládá děj fantaskního příběhu. Nejprve jsem těmto vizím nevěnovala příliš pozornosti, byly pro mě pouze bizarními nesmysly. Později jsem si ale uvědomila jejich návaznost na vlastní prožitky, vzpomínky. Žasla jsem nad jejich pestrostí. Staly se pro mě talířem plným inspirace. Nezapisovala jsem je, naučila jsem se je však vyprávět. Posluchači byli vždy pobaveni a udiveni. Někteří mě neustále pobízeli, abych své sny zaznamenala, a tím mi vnukli nápad. Rozhodla jsem se je využít pro svou bakalářskou práci a vytvořila jsem autorskou knihu."

Tak to byl první odstavec teoretické části mé bakalářské práce, kterou už mám konečně zasebou a můžu se chlut titulovou zkratkou před jménem. Kromě toho se také pyšním svou druhou autorskou knihou, jak předchozí text popisuje, sestavenou z vlastních snů. nesnažila jsem se hledat v nich nějaký smysl, symboli a já nevím co ještě. Fascinuje mě spíše jejich propojenost s realným světem.

Pracovala jsem na ní necelý rok a zde je několik ilustrací obsažených v knize.

O tom, že jedu výtahem, který spadne se mi zdálo jen jednou. O tom, že jedu výtahem, který nechce zastavit snad milionkrát.

Společně s rychlým stoupáním mechanismu stoupá i můj žaludek.

Kde se berou čoví mikulášové?

Vyrábí je malý trpaslík v továrně na kraji města.

To není rostlina, ale obří monstrum s chapadly tak silnými, že by udusila i slona.

Hladké stonky už mi výhružně olizují paty.

Málokoho napadne sekat koberec křovinořezem a ještě k tomu v cizím bytě.

Zkušeně zatáhnu za startovací šňůru, načež je ticho prostoru protnuto hladovým zavrčením.

Agresivně postupuji obloukovými pohyby vpřed, tkaninový prach je vířen do všech stran.

Konec světa

Afričtí kanibalové migrují světem a požírají jeho obyvatele.

Dokonce i přesvědčení ateisté se uchýlili na stranu věřících a zmizeli s davem náboženských skupin, sekt, vyznavačů kultů.

Následujeme nejdominantněji působícího člena družiny směrem k výsuvné rampě, omotané blikajícími vánočními světýlky.

Když se vám zdá o Frýdlantu nad Ostravicí a nikdy jste tam nebyli.

Samozřejmě jsem věděla, jak to tam asi tak zhruba vypadá, ale tohle…

Smrkové kopce ustupují betonové džungli plné hrdě se tyčících mrakodrapů.

…Ze špinavé zdi smutně vlaje zbytek rozervaného plakátu.

Jen takový hodně velký brouk, co vyplaval z mořské hloubky až na hladinu snů.

Vzpomínka na loňskou prázdninovou brigádu v podobě noční můry.

Běhat v brzkých ranních hodinách lázeňskou chodbou s leštičkami, pěnou překupujícími kýbly a hadrou je mnohem příjemnější než uklízet nekonečně dlouhé silnice.

Vytřít cestu, naleštit patníky, odstranit prach z lamp.

Poddolované město.

Vzali si všechno, co jim nepatřilo, krajina zchudla, uhlí bylo rázem pryč. Nástroje zkázy neměly čím zasytit své kovové žaludky, sebraly se, odtáhly jinam.

...na hladině se tu a tam mihne zářivě oranžová skvrna elegantní medúzy.

Domov důchodců, kde z podlahy vyrostly mohutné třešňové stromy.

V knize je obsaženo celkem 24 ilustrací a tady jej její závěrečná podoba: