(Tak tento týden jsem to nějak zazdila, a na blog jsem si vzpoměla až byl týden v plném proudu. Takže za odměnu nebo trest, jak pro koho Úžasný dávám více čtení. Prosím pište své názory, jestli nějaké máte k příběhu a diskutujte. Ať vím v čem své psaní vylepšit a zdokonalit. Přeji krásné snění a let v nejvyšších oblacích. Protože si velmi dobře uvědomují, že tenhle příběh je hodně najivní, ale mě se líbí. A vám?)

 

Naděje 3 část

Když se večer vracela Stela s Robertem domů, celou cestu mlčeli. Robert byl tak unavený, že v okamžení usnul, ale Stela nemohla, ani nechtěla spát. V podstatě jí to vyhovovalo, nemusela si nic vymýšlet, i když by to bylo poprvé, co by Robertovi lhala. A tak byla ráda , že to nemusí dělat. Nebyla ten typ člověka, co si neustále vymýšlí, i když věděla, že to na ní nikdo nepozná, ale přece jenom její svědomí ji pak nedalo spát.Tiše se vytratila s apartmánu a šla na smluvené místo. Moc tomu nevěřila, ale přece jenom šla. I kdyby to byl jen sen, chtěla si jej užít. Posadila se pod velký dub a zadívala se do tmy. Cítila jak se jí pomalu klíží víčka… Probudil ji až jemný dotek na rameni. "Promiň, ale Fanynky nás zdržely." Stela pomalu otevřela oči, usmála se a jemně ho pohladila po tváři, a tiše zašeptala. "To nevadí, hlavně , že jsi tady a není to sen, a kdyby byl, i přesto bych si z celého srdce přála, abych se nikdy neprobudila." Martin ji uchopil za ruce a pobídl Stelu k procházce. "Tak pojď ty moje šípková Růženko, ať víš , že to není jenom sen." Chytl Stelu kolem pasu a vydali se vstříc tmě. Šli dlouho a stále si měli o čem povídat. Stele se zdálo, že snad obešli celou pláž. Až došli ke skryté zátoce. Prošli malou skulinou mezi velkými kameny, před nimi se rozprostřela zátoka. Posadili se na velký kámen, který ležel kousek opodál. "Podívej Stelo, tady je moje nejoblíbenější místo, nikdo sem nechodí a já tady vždy přemýšlím a odpočívám." Potom ji pohladil po vlasech. Stela se k němu naklonila a položila si hlavu na jeho rameno. "Chceš něco vědět Stelo?"  Řekl polohlasem. "Hm..."

"Nikdy, nikdy bych tohle neudělal, nikdy bych tohle do sebe neřekl, že to dokážu. Něco mě k tobě hrozně moc přitahuje, že se do tebe dokážu zamilovat na první pohled. Nedokážu si to vysvětlit, a ani nedokážu popsat tenhle pocit. Když jsem tě potkal poprvé, ani jsem neměl v plánu se s tebou sblížit, ale prostě ani jsem nevěděl co dělám. Když jsem tě uviděl stát u mého oblíbeného stánku tak…Stela mu přikryla ústa prstem. "Pšt, už se tím netrap, hlavně , že jsi tady hlupáčku. Víš, že jsem se měla za měsíc vdávat, ale teď nevím jestli je to správná volba. Když jsem s tebou, je mi jako bych byla v ráji. Robert, hm, toho spíš beru jako kamaráda. Vím, že s ním bych nebyla šťastná, a ať tohle dopadne jakkoli, vím, že s té svatby sejde." Martin se pousmál. "Já si hned myslel, že to nebude tvůj bratr." Ale, když jsem tě chvíli sledoval, prostě jsem za tebou musel jít. Ani nevím proč, ale něco mě k tobě táhlo. Chvíli tam tak stáli a mlčeli, pak Martin Stelu políbil do vlasů a pak na tvář,čelo i ústa. Stela zavřela oči , a oba se ponořili do ticha písku v autě.

Ráno vzbudilo Stelu tiché šumění větru o auto. Cítila jak jí vítr hladí po tváři, Stela se právě probudila, z toho nejkrásnějšího snu v jejím životě. Po chvíli ucítila polibek na tváři, někdo jí zajel prsty do vlasů a tichounce jí zašeptal do ucha. "Dobré ráno má písečná královno, napadlo mě  něco hodně, hodně bláznivého, co na to říkáš? Stela se posadila a s vážnou tváří se na Martina podívala. "A co?" Martin se ke Stele naklonil a opět jí něco zašeptal. Stela se zarazila ,ale to už jí Martin chytil za ruku a táhl jí pryč z pláže. Oba se rozběhli po studeném písku pláže napříč tajemstvím. Když se Stela vrátila zpět do apartmánu, slunce už bylo hodně vysoko , a Robert stále ještě spal. Stela s uvařila čaj a posadila se na terasu, kde se zaposlouchala do tajemného ticha. "Stelo?" Náhle Stela zaslechla volání: Stelo? Kolik je prosím tě hodin? Přišel k ní na terasu rozespalý Robert. Podíval se ještě ospalýma očima na Stelu ,  ale  ta si ho ani nevšimla. Robert si k ní přisedl s hrnkem kávy. Stela se na Roberta podívala a hned věděla, že Roberta nemůže nikdy, nikdy milovat.

Zbytek týdne uběhl tak rychle, že než se Stela nadála stála před brankou jejího domova. Stela políbila Roberta na tvář , a rychle se sním rozloučila, a vkročila do domovních dveří. Na pár okamžiků zavřela oči a zhluboka se nadechla. Cítila vůni domova a nového života. "Lukáš?" Ozval se někde z dálky známý hlas. Stela se tiše připlížila do obývacího pokoje, odkud hlas přicházel. "Tatí?" ozvalo se vážněji. V kuchyni stál Alexandr a z kredence vyndával hrnek na čaj. Stela k němu tichounce přistoupila a zakryla mu oči. Alexandr se zarazil, uchopil její ruce, a po chvíli se usmál. "Jestlipak to nebude má týden ztracená sestřička?" Po těchto slovech Stelu objal. Uhodl jsi hned na poprvé, vykřikla Stela a pevně objala  svého staršího bratra. "Alexii, jsem ráda, že jsem zase doma, hrozně moc jste mi všichni chyběli."

"Fakt? Ty ses tam neměla dobře? Povídej co Robert." Ale, měla jsem se naprosto úžasně, byly to nejkrásnější dny v mém životě. "Ale,kdo by to do Roberta řekl, chlapík jeden."

"Co? Řekla Stela škodolibě a podívala se vážným, ale přesto zasněným pohledem."

"Stelo? Co má znamenat tenhle pohled, je snad něco o čem nevím?" Stela se usmála a uchopila bratra za ruce. "Alexii, stalo se tolik věcí, ale to ti povím pak, teď vyprávěj jak si se měl ty? Byl jsi přece také na dovolené? A kde jsou vlastně ostatní?" Alex se usmál, a věděl, že tohle teď u Stely znamená,že o tom teď nebude mluvit. "No dobře, jak myslíš, já jsem se měl opravdu skvěle, ale asi ne jako ty." Soňa šla s mámou na nějakou párty, vždyť to znáš, a Lukáš jako obvykle zase někam zmizel. "Jo, a abych nezapomněl, volal táta, večer přijde i se svou přítelkyní, chce nám něco říct, co to ale netuším." Stela se malinko zamračila. "Hm, no dobře."

"A jinak nic nového?"

"Jo, promiň, volala Dita, máš se jí co nejdříve ozvat, volala zrovna před chvílí, když jsem přišel. "

"Dobře, já se jdu převléct a pak za ní zajdu." Alexandr už nic neřekl a Stela odešla tak tiše jako když přišla. O pár hodin později se Stela setkala se svojí nejlepší kamarádkou Ditou v jejich oblíbené cukrárně. Sotva se posadili, hned začali klábosit o všem možném i nemožném. Hodiny rychle ubíhaly a Stela si po chvíli všimla mladého muže, který seděl o pár metrů opodál. Také si všimla, že je neustále pozoruje. Když děvčata odcházela z cukrárny, Stele to nedalo a přistoupila k neznámému muži blíž. "Dobrý den, pozdravila, promiňte, ale mohla bych se vás na něco zeptat? "Řekla Stela odvážným, ale přesto chvějícím se hlasem. Muž k ní zvedl oči. "Hm, klidně se můžete  i posadit." A rukou jí ukázal na protější volnou židli. "Díky."  Řekla Stela , ale čeká na mě kamarádka, ale toho jste si určitě také všiml, že ano? Muž se malinko pousmál, jakoby se ho to ani netýkalo a nedbale řekl. "Hm, asi vás zajímá, proč vás stále pozoruji , viďte?"

"Hm, docela ano."

"Hm, ani nevím, někoho mi připomínáte, chodíte sem často?"

"Občas, proč?"

"Jen tak." Kývl rameny a zadíval se do kouře z šálku kávy, a úsměvem pokračoval. Muž polohlasem povídá, tak to se tady snad někdy potkáme, a třeba si i popovídáme, co vy na to?" Stela se na muže usmála a beze slova odešla. Když se Stela vrátila domů, čekal tam na ní nedočkavý zbytek rodiny. "Ahoj Stelo." Objala jí její mladší sestra Soňa.Soňa měla dlouhé kudrnaté vlasy, které si často zaplétala do dlouhého copu. Její modré oči vždy zářily štěstím, a úsměv ten rozdávala na potkání. Stela měla svoji sestru velmi ráda, vždyť to také byla jediná její sestra, kterou měla, vždycky jí říkala, že je ráda, že ji má, a že ji nikdy nikomu nedá. Kromě sestry má Stela ještě dva bratry. "Tak co Soni, jak si se tu z bratrem měla?" Řekla Stela trochu škodolibě, ale v tu ránu k ní přiletěl malý polštář. Stela se podívala, odkud, že to bylo. Z blízka těsně za ní se na Stelu usmíval bratr Lukáš andělským pohledem. "Ahoj Stelo, tak jak ses měla , pravil Lukáš." Tak povídej jek ses měla a co Robert? Vyhrkla na Stelu Soňa. S těmito slovy se obě posadily na podlahu. Stela zvážněla , ale nic neřekla, jen Soni zašeptala do ouška. Potom ti to povím jo?“ Soňa kývla hlavou a pak už se dál nevyptávala. Večer přišel Stelin otec s přítelkyní Renatou. Všichni seděli u stolu, když otec vzal Renatu za ruku a zvážněl. "Chtěl bych vám všem něco říct, víte, já, no já se budu ženit."V pokoji nastalo hrobové ticho, které vyrušilo zazvonění telefonu. První se vzpamatoval Alex.Vstal a zvedl sluchátko."Stelo?" Kývl na sestru, která stála vedle něj a brala mu z ruky telefonní sluchátko.Když Stela domluvila , vrátila se zpět k ostatním, kteří na ni již netrpělivě čekali a všichni se na ni záhadně podívali. "Tak co Stelo, kdopak ti volal?" Zeptala se nedočkavě máma. "Ale nikdo, odvětila Stela, a co vy probíráte tady pohádku?" A jako by nic se Stela posadila vedle sestry. "Ale, nic moc." Odvětila její sestra Soňa, v tom ,ale Stela ucítila jak do ní někdo strčil prstem. Stela ucítila bratrův pohled. "Stelo? Můžeš na chvíli?" Stela zvážněla a podívala se na Alexe. Alex ani nečekal na její odpověď a už jí táhl na balkon. "No tak Alexii děje se něco povídej, že jsi mě vytáhl až sem na balkon z rodinného kruhu?"Alex se na ni nejistě podíval a povídá? "Pověz mi drahá sestro, odkud znáš nějakého Španěla?" Stela se zarazila, ale pak se malinko pousmála, opřela se o zábradlí balkonu a zadívala se do blikajících světel usínajícího města. "No dobře, já ti to tedy povím, ale zatím nikomu ani muk, slibuješ?"

 

"Ostatní se to doví v pravý čas O.K.?"Alex přikývl, postavil se vedle Stely a ta začala vyprávět.