Druhý den ráno se Stela dlouho loučila s Martinem a ten jí držel v náručí a nechtěl ji pustit. Po rameni je poplácala Miriam, když viděla jak se spolu těžce loučí. "No tak bráško, už jí pust, nebo Stele uletí letadlo, však se za pár dnů zase uvidíte."

"Za pár dnů?" Řekl Martin s údivem a měl v očích slzy. "Za měsíc, a to je bez Stely hrozně dlouhá doba, už teď mi chybí.¨"Stela Martina políbila a pohladila po vlasech. "Víš Martínku, co mám na tobě nejradši?"

"Co?"

"Tvou pevnou vůli a tvé oči, jsi můj osud, můj andílek, tak za měsíc zase budeme spolu."

"Ach jo, vůbec se mi tě nechce opouštět, ale bude to naposled, pak budeš chodit všude s námi, ano?" Políbil ji, a utřel Stele i sobě slzy z tváře.

"Stelo, už pojď, popoháněla jí Miriam."

"Až budeme u vás vystupovat, tak se ti určitě ozvu.“  Volal za ní ještě Martin, ale Stela zmizela za dveřmi. Stela nasedla do letadla a posadila se k oknu, a pozorovala, jak se letadlo pomalu zvedá od země. Myslela na Martina. Když Stela přišla domů, byl doma jen Lukáš, který zrovna něco zpravoval v koupelně. "Ahoj bráško?" Přišla k němu Stela a dala mu sesterský polibek. "No Stelo, ty se nezdáš, ukaž se mi?" Lukáš chytil svoji sestru a důkladně si ji prohlížel. "Kam jsi nám zmizela? Já vím, dala jsi nám své číslo, ale proč si nic neřekla ani Robertovi?"

"Pojď, táhla bratra za ruku a oba se posadili na kraj vany."

"Víš, Lukáši, nechtěla jsem nikomu nic říkat, dokud to nebude jisté , ale teď jsem moc šťastná , nejšťastnější ze všech."

"To vidím , pravil Lukáš."Podíval se na sestřino břicho a pohladil ho. "Pšt, to je bráško tajemství, ale brzy pozveme vás všechny, Martin říkal, že by vás rád všechny poznal.Vlastně za mnou přijede"

"Martin, jaký Martin? A kdy Stelo?"

"Brácha ti to neřekl? Kdo je Martin, tak se ho pak zeptej, ale je to ten nejúžasnější muž pod sluncem, vážně. Jo jinak ho uvidíš  až za měsíc." Lukáš se rozesmál.  "Ty moje bláznivá sestřičko, vždyť to už je za chvíli, to ho musíš hodně milovat, co?" Stela kývla hlavou. Když přišel domů Alex a máma , tak se všichni radostně vítali a objímali. "Tak co , kdy bude svatba? Řekl provokativně Alex.“ Stelu to zaskočilo, ale nedala na sobě nic znát a začala se smát. "Crrr, někdo zazvonil. Byla to Stelina kamarádka Dita.“ Stela Ditu rychle vtáhla dovnitř, protože nechtěla, aby ji někdo spatřil. Obě vešli do Stelina pokoje. "Tak povídej , posadila se Dita na postel¨ Stela začala vybalovat pár svých věcí, ani mi Dito nemluv, Martin mi hrozně moc chybí a už teď se těším až budeme zase spolu, jen ještě musím vyřešit pár věcí. Přerušilo je zaklepání. Obě dvě se ohlédli, do dveří vstoupil Robert. "Ahoj Stelo, ani mě nepřivítáš?" Stela se zoufale podívala na Ditu, v níž doufala, že Dita něco vymyslí, aby se mohla převléct a hlavně, aby Robert nic nepoznal. Dita to pochopila. "Ahoj Robe , řekla a přistoupila k němu a  objala ho."

"Už jsem tě taky tak dlouho neviděla." Robert mlčel, jen pozoroval Stelu, která zmizela v koupelně. Stela chvíli v koupelně poslouchala jejich rozhovor. "Jak to, že jsi přišel už teď?"

"Chtěl jsem Stelu překvapit, nechtělo se mi čekat do večera." Stele se chtělo plakat, proto jen pootevřela dveře a zavolala: "Jen si povídejte, já hned přijdu.“ Ani nečekala na odpověď, pak zamkla a pustila proud vody. Vzala telefon a vytočila Martinovo číslo. Po chvíli slyšela ten nejmilejší hlas ze všech. "Ahoj Stelo? Copak se děje? Už jsi doma?"

"Ahoj Martínku," řekla Stela chvějícím se hlasem. „Stalo se něco Stelo?"

¨Nic, jen přišel Robert a přišel moc brzo, ještě nejsem připravená.Prosím Martínku, jen se na mě nezlob, musela jsme tě slyšet, abys m dodal odvahu, víš?¨ Martin se usmál."To víš, že ano lásko, až se budeš sprchovat, tak hezky dýchej a mysli na mě a všechny starosti hoď za hlavu a bude ti líp.Uvidíš. Hlavně to už neodkládej, ať se stane cokoli, vždy tě budu milovat.“ Stele stékali po tváři slzy, zhluboka se nadechla. "Tak pa.“ Rozloučila se s Martinem. "Pá, jo a Stelo? Poděkoval jsem ti už dneska, za to , že tě mohu tolik milovat?" Stela se usmála, tahle věty ji vždy dokázala povzbudit. Stela vyšla z koupelny dlouhých červeno zelenych šatech, mrkla na Ditu, ta ji chytla za ruku a pošeptala jí: ¨ Ty to zvládneš." Stela odvedla Roberta ven, šli dlouho a mlčky, vlastně jenom Stela mlčela, Robert stále mluvil. Stela ho ani nevnímala, myslela na to, jak Robertovi říct, že zítra žádná svatba nebude. Došli až na dětské hřiště, kde se posadili na houpačky. "Víš Roberte, řekla Stela , musím ti něco říct, ale nevím, jak mám začít.¨ Robert zmlknul a podíval se nechápavě na Stelu. "Já tě poslouchám, co tě trápí Stelo?"

"Víš Roberte, vážně tě mám moc ráda, ale byl jsi taková moje spása. Vysvobodil si mě z mého smutku a mé nešťastné lásky, ale v posledních dnech, se toho mnoho změnilo." Robert nechápal. "Co tím Stelo chceš říct? Že se mnou nejsi šťastná? A proč si se mi tak dlouho neozvala? Myslel jsem, že po naší dovolené se vše změnilo, že mě miluješ?"

"Máš pravdu, vše se změnilo, teď jsem opravdu šťastná, a taky jsem potkala tu pravou lásku, a nikdy bych se nesmířila s tím, že bych to skončila, to bych raděj zemřela.¨ Myslela si , že to Robert pochopil, ale ten ji jen objal a řekl:¨ jsem rád, že mi to říkáš, a taky, že mě někdo dokáže milovat tak jako ty.¨ Pohladil Stelu po tváři a políbil ji. Stela se rozplakala. "Copak Stelo, k vůli tomu přece nemusíš plakat, já bych bez tebe taky nemohl žít.“ Stela se postavila, utřela si slzy a řekla: ¨ Promiň Robe, já si tě vlastně , ale nemohu vzít, je mezi námi konec, řekla rychle , a utíkala pryč. Robert tam zůstal sedět jako omámený, když se po chvíli vzpamatoval, byla už Stela dávno pryč. Stela vrazila do dveří, kde narazila do Alexe, objala ho a rozplakala se ještě víc. "Co se stalo Stelo? Ptal se Alex."

"Robert to nepochopil, myslel si , že ho miluji, ale já myslela Martina, to pro něj bych umřela, a ne pro Roberta." Alex jí pohladil po vlasech, věděl, že jen takhle může svou nešťastnou sestru utěšit. Někdo zazvonil. Lukáš šel otevřít. Stela slyšela, že je to Robert. Alex přistoupil ke dveřím:¨ Ahoj  Roberte, ale Stela tady není, mysleli jsme , že je s tebou?¨ ¨To byla, ale někam odešla, mluvil Robert zcela zmateně. "Ale já ji přece chápu, je nervózní před svatbou, to se stává hodně lidem.¨ Roberta, chytil ho Alex za ramena, před udiveným Lukášem, který nic nechápal, Alex ukázal Lukášovi, že má jít za Stelou , a sám vyšel s Robertem ven. Mezitím se všichni seběhli a začali Stelu utěšovat, ale ta stále jen dokola opakovala, že chce svého Martina, že jen on ji dokáže utěšit. Dita ji tedy přinesla telefon. Stela se pousmála. "Martine?" Stela odešla do pokoje, kde si s Martinem dlouho povídali až vyčerpáním usnula Probudila se až druhý den. "Dobré ráno Stelo?" Poznala po hlase svého bratra Alexandra a otevřela oči. Stál vedle její postele se snídaní v ruce. "Nesu ti snídani."

"Děkuji."

"Jakpak ses vyspala má sestřička?"

"Skvěle, s Martínkem se mi vždy usíná skvěle, a ty?"

"Ano, fajn, přemýšlel jsem, sice mám mít dnes schůzku, ale zruším ji a zůstanu s tebou doma."

"A co pak ty, pohladil sestře bříško, jakpak se má můj budoucí synovec , nebo neteř?"

"Už to asi neutajíš, a divím se Robertovi, že to na tobě nepoznal." Stela se zarazila. "Ty jsi mu řekl, že čekám dítě?"

"Ne, ale divím se, že si toho nevšiml, anebo si myslel, že je dítě jeho." Stela se zasmála, i když jí do smíchu moc nebylo. "Možná." Pokrčila rameny a s chutí se zakousla do housky. "Pověz mi, co jsi mu vlastně řekl?“  Hovořila Stela s plnými ústy. "Ty moje zlatá sestřičko, utřel jí Alex ústa od másla.Nechápu, že sis ho chtěla vzít, jemu všechno tak pomalu dochází?¨Myslím, že to stejně nepochopil, možná si dokonce myslí, že jsi chtěla udělat jen pauzu, že se na svatbu ještě necítíš, protože mi řekl, že až si vše srovnáš v hlavě, tak se mu máš ozvat, že na tebe bude čekat.“ Stela si vydechla, ale nic neřekla. Dny se jí zdáli čím dál tím delší, když byla bez Martina. Ale jednoho večera se konečně dočkala: zazvonil telefon. "Ahoj Stelo, mohla bys za mnou přijet?"

"Teď? Stela se podívala na hodinky."

"Hm, jsme v Ostravě v hotelu Import."

"Hm, Martínku, já nevím, no dobře, do kdy jste na hotelu?"

"Ve 20.00 nám začíná koncert."

"Tak dobře, já přijedu."

"Dobře Stelo, budu tě čekat, k vám přijedeme až pozdě večer." Stela položila sluchátko a zamířila do Alexova pokoje. "Alexii, Alexii jsi tady?"

"Copak Stelo?" Ozval se, ale ne jak by čekala Alexe, nýbrž ozval se Lukáš. Alex tady není? Stelo potřebovala jsi něco? Alex jel s mámou do nemocnice za tátou a Soňou. "Ano, potřebovala jsem odvést do Ostravy, autobus už bohužel žádný nejede, nevadí, zavolám Ditě."

"Jedeš za Martinem?" Stela se na Lukáše záhadně podívala a zmizela za dveřmi. Když vstoupila do hotelu, na recepci si ji prohlíželi až nepříčetně. Mysleli, že je to jedna z Fanynek před hotelem, ale netrvalo dlouho a objevil se Martin. Recepční se překvapeně podívali, ale nic neřekli. Martin chytil Stelu za ruku,  a táhl jí pryč směrem k výtahu, Dity si  v té chvíli nevšímali. "Martínku, Martínku hrozně moc jsi m chyběl, víš o tom?" Martin se otočil a usmál se. "Vždyť ty mě taky Stelo, jsi moje hvězdička naděje." Když vešli do hotelového pokoje, byli tam všichni. Stela jim představila Ditu, která si už myslela, že na ní dočista zapomněli."

"Ahoj Stelo, ozval se dětský hlásek, Stela se otočila, stál tam Tomáš, syn od Magdalény."

"Ahoj Tome.“"Pohladila ho Stela po tvářičce. Stela ho měla ráda, i když byl rozmazlený, ale před Stelou měl respekt, což všichni obdivovali. "Stelo, půjdeš s námi na koncert? "Zeptal se Simon. "No , já nevím a můžu?"

"Jistě Stelo, dokonce musíš, alespoň do zákulisí, určitě jsi tam ještě nikdy nebyla, no a Dita samozřejmě taky." Mrkl Martin na Ditu. "Co ty na to Dito?" Dita se podívala na Stelu a ta jen kývla hlavou. "Stelo? Ty si opravdu myslíš, že bych s vámi nešla? Já ani nemohu uvěřit tomu, že je to skutečnost.“ Řekla Dita Stele česky, aby jí ostatní nerozuměli. "Co říkala Dita Stelo?“ Zeptal se zvědavý Martin, ale  Stela jen mávla rukou a snažila se to zamluvit. "Víš co Martínku? Celý měsíc jsem přemýšlela o tom, že u vás nemůžu bydlet, počkej, nech mě domluvit. Nechci u vás bydlet, a vy abyste mě živili, to nejde, necítila bych se dobře, chtěla bych vám alespoň s něčím pomáhat.“

"No dobře Stelo, vím , že jsi tvrdohlavá, takže se ani nebudu snažit tě přesvědčit, ale stejně teď s tím  tvým bříškem, by to asi nešlo." Stela Martina objala. "Už jsem ti dneska poděkoval, za to , že tě mohu tolik milovat?"

"Ne, řekla Stela, ale děkuji."

"Víš, co mě napadlo? Mohla bych třeba prodávat vaše fotky fanynkám."

"Blázníš? Vždyť by tě ušlapali, a co by asi řekli lidi, určitě už o tobě ví, řekl Martin."

"No tak se třeba převleču za klauna, tak mě alespoň nepoznají."

"Hm, to není špatný nápad Martine, kývla hlavou Miriam."

"No dobře, budeš převlečená za klauna, snad tě neušlapou."

"A kdy začneme?" Řekla Stela nedočkavě. "Třeba hned?"

"Ne , ne lásko až na dalším koncertě.“

„Ano? Nyní bych chtěl být s tebou.“ Stela se usmála a Martin ji objal. ¨Tak dobře…..¨

Celý koncert sledovala Stela z Ditou zpoza opony. Nemohla Martina spustit z očí, když začal Martin něco říkat, zbystřila sluch. Říkal to ve španělštině, což Stelu zaskočilo, protože s fanoušky mluvil Martin zásadně anglicky. „Teď vám zazpívám písničku, kterou jsem složil v posledních dnech, a vy budete první, kdo ji uslyší.  Píseň jsem věnoval jedné dívce, kterou mám ze všech na světe nejraději.“ Všude nastalo ticho. Stele to došlo, píseň byla pro ni, ale byla ve španělštině. „Když uvidíš anděla, pochopíš, že ten koho máš rád nejvíce že  už ho nedokážeš opustit.  Sto andělů se z nebe sneslo,  aby nám požehnalo. Kdybych byl slepý,  kdybych byl hluchý  nebo obyčejný hlupák,  vím, že ty mě budeš milovat. Tak mě netrap prosím,  vždyť víš, že jsi mé druhé já.“ Stele začali stékat slzy po tváři. Měla pocit, jakoby Marin věděl, že pláče, otočil se směrem k ní a zpíval: "Neplakej, jen protože tě miluji,  neplakej lásko, vždyť budeš jen má." Erik s Julií se podívali a usmáli se na něj. O přestávce se Stela vrhla Martinovi kolem krku. "Martínku, jsi moje sluníčko, šíleně moc tě miluji, díky za to, že tě mám." Martin  Stele pošeptal:¨ hrozně moc jsi mi chyběla, už bez tebe nemůžu být ani minutu."

"Martine, přerušil je Simon, tak bráško už pojď, už musíš na scénu, pak se ke Stele zase vrátíš." Simon mrkl na Stelu a oba zmizeli za oponou.