Cirkus označuje většinou kočovné společenství účinkujících umělců, kteří bývají označování jako artisté (akrobaté, krotitelé zvířat, krasojezdci, klauni apod.). Toto umělecké společenství pak vystupuje před obecenstvem, obvykle za úhradu stanoveného vstupného. Název pochází od starořímského cirku, kruhové nebo oválné stavby určené pro závody koní a vozů.

Putovní představení se obvykle konají v manéži, kruhové aréně pod velikým cirkusovým stanem – šapitó. Manéž je obklopena lóžemi a lavičkami pro diváky. Ve vystoupeních tradičního cirkusu obvykle účinkují také cvičená exotická zvířata (medvědi, opice, tygři, lvi, sloni, velbloudi apod.). Oblíbeným cirkusovým zvířetem je kůň, popřípadě jiná domácí zvířata (např. psi).

Takzvaný nový cirkus je oproštěn od zvířat a má blíže ke scénickým uměním jako je divadlo a balet.

V antice se jako circus označovalo okrouhlé závodiště koňských vozů (hippodrom), které bylo podobné amfiteátru pro gladiátorské zápasy a stadionu pro atletické soutěže. Circus však mohl sloužit i dalším účelům, jako v případě Cirku Maximu. Přídavným jménem circensis se pak souhrnně označovaly tyto různé zábavy, jak dokládá i známé úsloví panem et circenses (chléb a hry).

V novověku se objevují kruhové manéže pro předvádění koní, které souvisí s vojenským prostředím a jeho zájem o jezdectví a ušlechtilá plemena koní. Francouzské slovo pochází od italského maneggiare, rukouvedení [koní]. Klasický cirkus pak vznikl v 19. století propojením klasické ekvestrické manéže s různými potulnými a jarmarečnými atrakcemi a produkcemi svobodných umění, artistikou. K nim patřili medvědáři a drezéři jiných šelem a zvířat, akrobacie, komediální výstupy a podobně. Soustředění různých produkcí do kryté arény s hledištěm pro větší počet diváků umožnilo artistům se soustředit na zdokonalování svých výkonů a drezuru náročných a nákladných lvů, tygrů a slonů.

Vývoj dopravy na konci 19. a ve 20. století umožnil postupný přechod od malých dřevěných maringotek a povozů tažených koňmi až k velkým kamionům a současné zvětšení manéží i šapitó. Cirkusy si již od 19. století pořizovaly zimoviště, zázemí pro teplé ustájení zvířat a s možností provozovat představení i v zimních měsících ve stálých manéžích. Na pevnou cirkusovou scénu navazovala varieté, která oproti nim měla blíže ke kabaretům. Vedle tradičních cirkusů se ve druhé polovině 20. století rozvinul nový cirkus, který na rozdíl od jednotlivých předváděných čísel propojuje artistické výkony do dramatického celku.

V současné době v ČR existuje okolo třiceti cirkusů. Známými provozovanými cirkusy na území Česka jsou Originál cirkus Humberto, Cirkus Jo-Joo, Cirkus Bob Navarro King, Cirkus Aleš Barlay, Národní Cirkus originál Berousek, Cirkus Kellner, Cirkus Carini, Cirkus Bernes, Cirkus Praga, Národní Cirkus Aleš Barlay, dále pak Cirkus Andres, Cirkus Astra, Cirkus Cramer, Cirkus Pacific, Cirkus Prince, Cirkus Sultán (Berousek) , Cirkus Romanza, Cirkus Alegrie, Cirkus Tornádo, Cirkus Williams, Cirkusové šapito Berousek, Cirkus Rudolf Berousek, Cirkus Tony, Cirkus Jung, Cirkus Rodolfo, Cirkus Josef Wertheim a další.

Mimo jiné se u nás v poslední době rozvíjí dětské cirkusy. Prvním takovýmto dětským cirkusem v České republice je Brněnský cirkus LeGrando, který po vzoru Německa vede děti k umění sebeprezentace a pohybové zdatnosti v cirkusových disciplínách jako jsou jízda na jednokolce, chůze po laně, balanční koule, akrobacie pozemní i vzdušná, klaunské dovednosti a další.

Nový cirkus je druh dramatického umění, který se začal utvářet ve Francii počátkem 70. let 20. století. Dalšími destinacemi, v nichž se od 80. let 20. století vyvíjí další specifické podoby nového cirkusu, jsou Velká Británie, Kanada a Austrálie, v Evropě pak od 90. let 20. století země Skandinávie, Itálie nebo Španělsko. Do České republiky pronikaly vlivy nového cirkusu především ve tvorbě Ctibora Turby (ještě před rokem 1989), později pak v 90. letech 20. století. Největší rozkvět zažívá nový cirkus v České republice od roku 2009.

Umělecký charakter nového cirkusu se zakládá na mísení jednotlivých druhů umění (cirkus, tanec, hudba, divadlo, výtvarné umění, film) v různé míře i zastoupení. Jeho neodmyslitelnou součástí je artistika, tedy druh scénického umění, jehož podstatou je dokonalý fyzický projev spojující ladnost a vrcholnou obtížnost v harmonický celek. Nový cirkus závisí na tvůrčí individualitě interpreta – artisty, který je nositelem významu a zprostředkovatelem komunikace. Artista v tradičním cirkusu nezdvojuje svou identitu, není hercem. Jediné, na čem v tradičním cirkusu záleží, je precizní předvedení akrobatického čísla, nikoli sdělení myšlenky ve smysluplném obrazu. V novém cirkuse nabývá artista herecké funkce, je nositelem znaku. Stále výraznější zdivadelňující tendence byly hlavním kriteriem pro odlišení nového cirkusu od cirkusu tradičního. Cílem nového cirkusu je podat ucelený scénický obraz a ne stále se opakující akrobatická čísla produkující pocit hrdinství.

Pojďte s námi do cirkusu!

 

Hlasujte prosím pro 3 výrobky (hlasy mají stejnou váhu). Budeme se těšit i na Vaše případné komentáře.