Myslím, že nastal čas, abych poodhalila tajemství mojí keramické dílny 

Ale začněme... no od začátku 

Zanedlouho tomu bude přesně rok, co jsme se nastěhovali do domu na vesnici s velkou zahradou. Postupně jsme si začali obydlovat jednu místnost po druhé. Nejprve to byla koupelna, hned po ní ložnice, následovala kuchyň s obývacím pokojem a nakonec došlo na moji malou keramickou dílnu i truhlářskou dílničku mého skvělého muže! (Ale o tom až někdy příště )

Když jsme se rozhodovali v jaké části domu dílna bude, jednoznačně jsme se shodli na tom, že ve sklepě. A teď už jen vše promyslet a pustit se do práce!

Přiznám se, že zpočátku jsem měla pár dnů obavy, jak to celé dopadne, a taky jestli se tam budu cítit dobře! A to hlavně ve chvíli, kdy jsem míchala odtsín barvy na hlavní stěnu a kaplo mi tam mnohem víc tónovací barvy, než jsem chtěla! Ale když se všechno krůček po krůčku začalo rýsovat, pochybnosti se rozplynuly.

Barva na stěně uschnula do krásné pískové, všechny police prošly zátěžovou zkouškou a pec po drobných úpravách funguje na jedničku!

Konečně mám svoje království hotové!

A tady už jsou první výrobky, které v nové dílničce vznikly!  Užívám si každý moment, který zde strávím. Každou fotku, kterou vyfotím..

A takto postupně zaskládávám police hotovými výrobky, které se ale většinou moc dlouho neohřejí. Nejraději bych si všechny nechala, protože jsem s nimi strávila kus času a pečovala o ně!  A tak když přijde nová objenávka, tak nejdřív trochu smutním, ale pak mám vlastně radost, že budou moje výrobky dělat hezčí den někomu dalšímu 

A když se některé objednávky suší, jiné vypalují  a další čekají na vypálení, tak si konečně najdu i trochu času na rozjímání u kávy a pohrávání si s myšlenkou, co asi vyrobím příště 

Vaše Mahali