Dejte druhým trochu toho štěstíčka... :O)

Již jako malá školačka si pamatuji, jak jsem se vždy ráno před školou těšila na kominíky.

Byli dva, postarší pánové s úsměvem ve tváři... asi dvakrát týdně chodili kolem naší školy. Ale nebylo to až tak pravidelné.

Rázovali svižným krokem a nikdy jim nevadilo, že horda dětí se šťastnými úsměvy ve tvářích, se na ně sesype s dotazem: "můžu" ? Vždy to znamenalo to samé. Otřít rukou trochu sazí z jejich mundúru.

Pokaždé kývli a ještě více se usmáli. Samozřejmě, že krom toho jsme se my děti chytaly za knoflík, svůj či kamaráda, které jsme na svých oděvech rychle hledaly.

----------

I když dnes je kominíka vidět velmi málo, i tak se mi to nedávno stalo -  a měla jsem obrovskou radost!

A tak se zrodil nápad! Proč nemít u sebe knoflík pro štěstí, jako náhrdelník, třeba jen na obyčejné šňůrce. Vždyť ty nejjednodušší kouzla jsou ty nejkrásnější...

------

...a tak je i Vám  na svém profilu nabízím: Knoflíky pro štěstí.  :O)

Doufám, že i těm, kterým je darujete, přinesou radost.

------

Hodně štěstí!