Ležím, je ráno... oči zavřené a přesto vím, že už je den.
Ne, ještě nechce se mi z postele, ještě snít chci krásný sen.
Ale slunce už mě šimrá paprsky na víčku...
Tak tedy dobře. Já vstanu, jen za malou chviličku...
Když v tom vůně kávy polechtá mě na nose
a kroky jdoucí budí ze sna jak ze spánku po roce.
Náhle konec už je snění a já piji ranní kávu ze závoje srdíček.
Nad takové ráno není. Nad můj milovaný hrníček...