Ležím, je ráno... oči zavřené a přesto vím, že už je den.

Ne, ještě nechce se mi z postele, ještě snít chci krásný sen.

Ale slunce už mě šimrá paprsky na víčku...

Tak tedy dobře. Já vstanu, jen za malou chviličku...

Když v tom vůně kávy polechtá mě na nose

a kroky jdoucí budí ze sna jak ze spánku po roce.

Náhle konec už je snění a já piji ranní kávu ze závoje srdíček.

Nad takové ráno není. Nad můj milovaný hrníček...