Někdy mám dojem, že pořád jenom vařím. "Co máme k jídlu" je snad nejčastější dotaz mých několika hladových krků. A protože hladové krky jsou nekonečně mlsné a protože jeden nejí to, druhý ono, připadám si někdy jako otrok nad několika hrnci. Pravdou ovšem je, že tu a tam vyhlašuji vzpouru - přicházejí pak dny, kdy na otázku "Co máme dneska dobrého" odpovídám: "Co si najdeš...". Protažené ksichty, když si chlapci neochotně mažou chléb máslem a přikusují studené párky, tu raději ani nebudu popisovat.

Dnes došlo na variantu, s níž byli nakonec spokojeni všichni zúčastnění: vyhnala jsem hladové krky od počítačů (pěšky, čtvrt hodiny chůze, ta hrůza!!!) do svárovské restaurace; hospodské Renatě, která se mi vzorně stará o sadbu hlívy, bylo třeba popřát vše dobré do nového roku. Při té příležitosti si každý dal, co chtěl a já nemusela vytahovat hrnce, pánve, vařečky.

A při plkání s milou hospodskou došlo na téma, které zná kdejaká žena: "Proč jednou neuvaříš jako moje maminka?". Znám to dobře z praxe a heslo se objevuje i v jiných variantách: "Ta pomazánka je dobrá, ale babička do ní dávala ještě kremžskou hořčici a to pak teprve byla...". "Ten koláč není špatnej, ale máma na něj kydala ještě takovou polevu a to bylo teprve ono...". Dochází u nás i na zmíněnou hospodskou. Uvařím kulajdu. Návštěva má boule za ušima, komentuje, jak ty mé chlapy rozmazluji, načež má lepší polovička prohlásí: "Je docela dobrá, ale Renata ve Svárově...". Zbytek věty neslyším, jdu si do garáže pro sekeru!

I vyslechla jsem poučný příběh jedné naší skorosousedky. Muž ji stále bombardoval dotazy, proč jednou neuvaří tu bramboračku tak dobrou, jako jeho maminka. "A co do ní maminka dávala?" "No to samé, co ty..." Jednoho krásného dne, času nebylo a nebohá žena, kmitající jako motorová myš, připálila jíšku. Chvilku nad ní nešťastně stála a pak ji s mávnutím ruky práskla do polévky. Muž zasedl za stůl, strčil do úst první sousto a radostně zvolal: "No tak vidíš, konečně je to jednou vono! Jako vod maminky!"

A včil mudruj, milý čtenáři... Další člen (prý) moudřejší poloviny lidstva byl z osmi dětí. Maminka se měla co ohánět, možná i nerada vařila nebo jí chyběly ty správné buňky na tuhle pohříchu otravnou činnost a knedlíky byly vždy sražené. Chlap dodnes vyžaduje sražený knedlík, předložte mu nějaký pěkně nadýchaný, ten vás s tou vatou požene! Manželka jeden propíchne, druhý nechá stát a pak tu vyžvejkanou orbitku servíruje muži. 

Je mi hned o něco líp. Až příště muž řekne "Je ta polívka dobrá, ale...", vykašlu se na sekeru a připálím jíšku!