Upřímně? Pletu, když mám chvíli klid.

Většinou po obědě, když syn spí a já vše uklidím.

Sednu si ke stolu, udělám si čaj, vytáhnu pedig a na chvíli je ticho.

Neumím tvořit ve spěchu.

Neumím si říct „dneska musím udělat pět kusů“.

Prostě pletu jeden. Někdy ho nestihnu ani celý a pokračuji další den.

Někdy amforu, někdy košík.

Každý kousek je trochu jiný a občas se vracím zpátky, když se mi něco nezdá.

Mám ráda ten moment, kdy se začíná rýsovat tvar.

Je to takový malý klid uprostřed dne.

Nevyrábím věci rychle.

Dělám je tak, jak to cítím.

A jestli si jednou najdou místo u někoho doma,

budu ráda, že tam přinesou trochu toho klidu, ve kterém vznikly.