Marně se sama sebe ptám, komu jsem co udělala, že musím pořád vysvětlovat svůj přístup k tvořivé činnosti a s tím spojeným cenám výrobků.

Nevím čím začít, jestli rozvrhem svého ideálního dne nebo tím, čemu se říká den blbec (většinou je to spíš srážka s blbcem). Zřejmě bude třeba i vysvětlit, že uplést jeden pár ponožek, aby byly pevné a držely pohodlně na noze mi trvá podobně dlouho jako ušití 20 nákupních tašek.

Vezmu to postupně a doufám, že aspoň někdo pochopí, jak je těžké zavděčit se všem. Mě se to nepovedlo ani jako dítěti, žít s matkou, pro kterou byly cizí chlapy víc než vlastní děti byla první škola života. Starost o bratry a později téměř o celou domácnost při studiu střední školy byla další dobrá zkušenost. Utekla jsem z toho do manželství, díky kterému mám tři miliónové děti, ale moje denní pracovní náplň se musela z 35 hodin vejít do 24. Na manžela už tudíž nezbýval čas, tak si našel jinou a se třema dětma mě vyhodil na ulici. V té době mi pomohlo pletení ponožek, do kterého jsem se pustila po 20 letech šití a pletení na děti. 

Těch 10 let protloukání se jako samoživitelka nechám raději na jindy, ale teď můj ideální den obnáší v 3.30 budíček, odjezd do zaměstnání 25 km vzdáleného, 14.00 padla, návštěva vnuků a končím večer nejdéle v 19.30, kdy usínám i po půl hodině pletení. O víkendu místo odjezdu do práce usedám k šití a přes jaro, léto se snažím dělat na baráčku, takže nahazování komína, zdění sloupků u plotu nebo obkládání chalupy, aby vypadala jako roubenka je dobrá změna v tvoření.

Pokud nakousnu cenu zboží, tak vím, že hodně pletařek se do pletení ponožek ani nepouští. Já je tvořím na dvou slabých jehlicích, obě naráz, aby byly pevné, obě 100% stejné a pružným vzorem, který zaručí jejich stejný tvar a pak drží pěkně na noze. Když k tomu připojím cenu v rozmezí 99,- až 299,- Kč za 10 hodin práce, tak si dokáže každý spočítat, že ve srovnání s prodejem i 20 těch nejlevních tašek to k výdělečné činnosti fakt není a srovnávat to s šitím nelze. Proto u nás nakoupíte tašky od ceny 69,- Kč za kus, dávám jako dárek k ponožkám zdarma, a když si uvědomíme, co se jejich používáním odbourá igelitů, tak nevím, proč řešit jejich cenu. Smysl vidím úplně někde jinde a dokud si neuvědomíme, jak se ženeme do záhuby tím, že pořád myslíme jen na peníze a fakt, jak ničíme přírodu nás nezajímá, tak na to bohužel dojedem. O mezilidských vztazích raději ani nemluvě, každý myslí především na sebe a já děkuji těm, kteří mi kdy pomohli a těm 10% rozumných lidiček, kteří se snaží odprostit od konzumního způsobu života.