Ať už na vernisáži výstavy, nebo vlastně všude, kde se malíři prezentují, se po nich často žádá nějaké to slovo k jejich dílu. Tedy alespoň já takovou zkušenost mám.

Napadlo mě, že fakt asi něco dělám špatně, že buď je ten můj obraz namalovaný tak nanic, že potřebuje vysvětlení, nebo že se diváci spletli, a v domění, že přišli na předčítání nové knihy se omylem octli na výstavě obrazů. A dožadují se své prózy.

Protože jak jinak si to vysvětlit? Ono už samo pojmenovávání obrazů je nápověda až až. A někdy mě to, přiznám se, vede ke kanadským žertíkům, prostě zvolím náhodný název, ať se s tím divák popere.

Tím snad nechci říct, že si diváků nevážím, v dnešní době je malý zázrak, když v záplavě "pohyblivých obrázků" je někdo ochoten věnovat kus svého času návštěvě výstavy. Ale když už tam je, tak bych ctěnému divákovi radil, ať se nerozptyluje slovním popisem toho co přeci VIDÍ !! Je to stejné vyrušení, jako když se na koncertě zaposloucháte do nádherné symfonie, a najednou vám sem tam někdo bude do ucha šeptat: "slyšíte? Teď je tam zvuk letícího skřivana, a teď - pozóór, tam uslyšíte foukat podvečerní vítr v korunách stromů..." To bych toho šeptala asi (nekulturně) nakopl.

Takže až příště zavítáte do galerie, třebas i na vernisáž, nenechte se udolat topornými popisy, malíři nejsou spisovatelé. Pokud vás neokouzlí obrazový vjem, pak už to keci okolo nezpraví.

PS:

1) taková zajímavost - nezaregistroval jsem, že by někdo po spisovateli, například na autorském čtení, chtěl, aby mu to své dílo taky v barvách vymaloval, že by to pak jako líp pochopil...

2) pokud tu v textu najdete hrubky a překlepy, tak vás chválím, ale nedělejte z toho prosím problém... Trpím disfunkcí v tomto ohledu (dokonce to má nějaké cizojazyčné učené označení). Prostě nejsem sto se naučit gramatiku, tak mi to prosím promiňte.