(k projektu art deco biograf, o ženách, pro ženy)

Dekáda let 20. a 30. Ženský zápas za rovnocenné postavení skončil smutným vítězstvím na pozadí jiného boje, skutečného, ​​krvavého, s množstvím lidských obětí. Matky, manželky i dcery se mužům vyrovnaly téměř ze dne na den v době, kdy bylo nutné, aby je plnohodnotně nahradily ve všech oblastech veřejného života. Jejich příležitost získat přiměřené partnerství a dokázat své schopnosti tedy přišla až za tragických událostí 1. světové války.

Emancipace udělala obrovský krok vpřed a nezávislost, které mnohé ženy dosáhly, měla samozřejmý vliv i na rozvoj poválečné módy. Termín modernost se ale začal skloňovat ve všech pádech, nastupuje předsevzetí budovat lepší, hezčí svět a odstraňovat nepříjemnou pachuť minulosti. Na řadu přišly čisté hladké linie, železobeton, studený kov, sklo, nové střihy, nové dezény látek, nové stavby, vitráže, porcelán… Svět ovládl rozhlas a pro ženy se stala ideálem krásy absolutní jednoduchost, chlapecká postava i vzhled. Předtím vyžadoval rituál každodenního oblékání nekonečné přípravy, žehlení, škrobení, čechrání, ale ženy chtěly investovat čas jinak – do vzdělání, sportu, a rovněž zábavy. Heslem dne se stala účelnost. Amen přeplácaným kanýrům, krajkám i patrovým dortům na hlavě. Pryč s kloboukem plným ptáčků, umělých třešní a stuh, pryč s přezdobenou halenkou, dlouhou sukní, loknami, do háje s pocitem reprezentativního věšáku své muže! Z více než dvou desítek oděvních prvků, které si ženy pracně navlékaly, zůstalo jen šest základních kousků, a horké letní slunce pak jejich počet omezilo ještě víc. Veliká úleva, pro mnohé konzervativce však naprostý šok.

To, do čeho se dámy oblékly, nemělo v zažitém pojetí klasického šatníku obdoby – rovný pytel s otvory pro hlavu a končetiny vzal siluetě ženské křivky. Hlavně pas, který na rozdíl od sebevědomí spadl až na boky. Jednoduché šaty se navíc neustále zkracovaly. Kolem roku 1925 až ke kolenům, což puritánským občanům vyráželo dech: kam se poděl stud, cudnost?! Výrobci hedvábných punčoch ale jásali.

Dlouhé vlasy se hromadily v koutě kadeřnictví jako sláma na poli. Krátké frizúry, nalíčené oči, šarlatové rtěnky nebo skandální nahá ramena zahaloval už jen kouř z cigaret. Ženy se zkrátka vrhly do víru života plnou parou. Na palubách zaoceánských lodí, na lyžích, v autech, u moře, v lázních, v sametových křeslech divadel, v barech, kavárnách, jazzových klubech. Začaly si užívat život bez zbytečné pruderie a vlasy si později, podle vzoru studentů anglické elitní školy, zkrátily ještě víc. Cítily se závratně svobodně a užívaly si všech radostí, na které předtím nemohly ani pomyslet.

Tak si užívejme i my, moje milé, světáckého art deca, jara i té svobody, kterou se kdejaký politický macho snaží omezit. A nezapomínejeme, že emancipace není totéž co feminismus, tak neztratíme nic ani ze své důstojnosti ani z ženskosti:).