Hodně otázek - " Proč to děláš tak, jak to děláš, jak jsi se k tomu dostala, kde jsi vzala návod...?" a velice jednoduchá odpověď - "Protože jsem se naštvala!!!".

Je tomu dávno, dávno, když jsem pracovala v Pedagogickém centru pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a organizovala kurzy, mimo jiné i výtvarné. A jednou za mnou přišla lektorka s návrhem na kurz košíkařství. Proč ne, nabídli a reakce nulová. Nabídli opět a už to bylo lepší a další nabídka - velký zájem. A tak jsem se i já začala seznamovat s pedigem. Chodila mezi frekventanty a koukala jim pod ruce, jak jim to jde i nejde. A jednou, když jsem měla čas, jsem vzala pedig do ruky a vyzkoušela. Nic moc, vůbec mne to nenadchlo. Po nějaké době, když znovu bylo košíkářství, jsem si vzala pedig domů a zkoušela, pak si pedigu koupila více a už jsem motala a vymýšlela.

Za nějakou dobu přišla známá, která pracovala v galerii, viděla mé první motaniny a prý to zkusí prodat. Proč ne, dušička zaplesala, hrdost stoupla a uvnitř se ozvalo " Budeš mít věci v galerii, no ty jsi dobrá!!" Pád z výšky byl dost tvrdý "Ty tvoje věci pro galerii nejsou, tam se nedají prodat, chtělo by to něco jiného!!!". Ale co, hrom do police? To se řekne, něco jiného. Já se tak naštvala a rozčílila, že jsem si sama pro sebe řekla: "Počkej, já to dokážu a uvidíš, že se budou mé věci v galerii prodávat." Sice jsem byla opět na začátku, ale pedigu jsem se už nechtěla vzdát.

Další kurz košíkářství byl - pedig a přírodní materiál - byla to abaka ( šňůra z banánových listů ). Tak nádherný materiál a jenom se tak objeví v košíku, jedna, dvě maximálně tři řady. To by chtělo, aby abaka byla na prvním místě a pedig jenom jako doplňkový materiál. A už tu byl začátek mého trápení, vymýšlení, experimentování, dlouhých bezesných nocí, plno věcí vyhozených, ale ty dny a noci stály za to. Pak byl elhar - provázek a šňůra z mořských řas, jutový provaz, sisal, vodní hyacint a další. Experimentování s mořením, lakováním. Jak vymyslet uzlíčkovou pak křížovou techniku. Jak použít a zaplést korálky a jak oplétat keramiku.

Svou známou jsem už mnohokrát odprosila a v duchu ji poděkovala za to, že mi ty moje motaniny vrátila a tak vlastně nechtíc donutila k další a pro mne úžasné práci. Je dobré se na sebe naštvat. A to je vše a moje odpověď na otázku: "Proč to děláš tak, jak to děláš a jak jsi se k tomu dostala?"

Pavla Tremlová  TREPA