Ne všechno, co má v našem životě hodnotu, potřebujeme k tomu, abychom přežili. Některé věci potřebujeme proto, abychom svůj život opravdu cítili. Aby nás něco dojímalo, probouzelo v nás emoce, otevíralo nové pohledy a připomínalo nám krásu, kterou v každodenním shonu někdy přestaneme vnímat.
Pro mě je taková tvorba.
Když maluji, nechávám se vést tím, co se přede mnou postupně rodí. Barvy, tvary, pohyby štětce… a najednou je tu něco, co jsem na začátku nedokázala naplánovat ani si představit. Obraz, který si našel vlastní cestu. Jsou v něm emoce, příběhy, symboly i něco hluboce osobního, co se slovy někdy vyjadřuje jen těžko.
A potom přijde chvíle, kdy obraz opustí můj ateliér a vydá se do světa. A já si přeji, aby našel člověka, kterého osloví. Někoho, kdo se před ním zastaví a pocítí, že se ho něčím dotýká. Že v něm něco poznává, že s ním souzní. V tu chvíli už obraz není jen mou výpovědí. Začíná psát svůj další příběh.
Proto věřím, že má smysl tvořit. Protože krása nemusí být užitečná, aby byla důležitá. Umění nemusí nic řešit ani vysvětlovat. Někdy stačí, že v nás něco probudí, že nám připomene zapomenutý pocit, přinese radost nebo nás na chvíli propojí s něčím, co přesahuje každodennost.
A tak maluji dál. S pokorou k tomu, co skrze mě vzniká, s láskou k samotnému procesu a s nadějí, že mé obrazy najdou své lidi. Ty, pro které nebudou jen barevnou plochou na stěně, ale něčím, co s nimi bude žít, co je bude těšit a k čemu se budou rádi vracet.
Protože právě v tom pro mě spočívá krása tvorby. V možnosti dát život něčemu, co by beze mě nikdy nevzniklo, a potom to s důvěrou pustit dál. Do světa. K někomu, kdo v tom najde kousek svého vlastního příběhu.
Co je to vaše, bez čeho byste možná dokázali žít, ale váš život by bez toho nebyl celý ?
