Proč tvořím?

Tuto otázku jsem si kladla velmi často.

Proč? Proč mám pocit, když nemohu tvořit, že se zblázním.

Proč to někdo považuje za ztrátu času?

 A existuje na to vlastně odpověď?

Když tvořím, zapomínám na čas, nevnímám realitu, všechny smutky, potíže jsou pryč. Je to jako meditace – čas strávený sama se sebou v naprostém klidu a harmonii, a je zajímavé, že po této práci necítím žádnou únavu.

Není pro mě důležité, zda tvořím pro peníze nebo jen pro zábavu. Mám stejný pocit motivace a nadšení. A vydělané peníze jsou jen krásný bonus na víc, co mou tvorbu uzavírá.

Moje výrobky mají duši.

Jsem přesvědčená, že spoustu lidí přitahují ručně vyráběné věci, právě proto, než strojová výroba.

Část moji duše, nosí ženy na sobě a část moji duše krášlí jejich příbytky. A to je na tom úžasné a krásné.

A mají to tak i ostatní?

Na kreativních kurzech, které jsem již měla možnost realizovat, se objevovaly různé ženy všech věkových kategorií, zdravé i po vážně nemocné v období léčby. U všech, ale byla zpětná vazba stejná. Čas, který strávily nad tvoření, jim nechal zapomenut na každodenní starosti, nemoc a bonusem jim byl vždy výrobek, který si mohly odnést sebou.

To je motor pokračovat dál.

A proto vznikl tento blog.