Kdo mne zná, tak moc dobře ví, že já skoro nepoužívám anglické názvy pro věci, které šiji. A není to proto, že anglicky umím tak akorát „i´m so sorry i don´t speak english“ (a pár dalších móóóc důležitých slovíček – nechlubím se, konstatuji). Ani z žádného patriotismu nebo z nechuti příliš vměšovat cizí jazyk do svého tvoření (pro šťouraly: moje Ef je ryze české, to ví každý, kdo zná pohádku Bleděmodrý Petr, protože ta je vůbec EfEf).

Je to čistě proto, že je mi čeština bližší a nesmírně ráda si s ní hraji, jako v případě zbytečkování, asyhrátek, dvojatých, coralín, ŠkLíbí, Sartorek aj.

Občas ale udělám výjimku. Třeba jako u trička BE-BE.ST, kde jsem tvořila název v souznění se základním materiálem (a komu z vás nedošlo, že je tam i „beast“, tak jste asi v životě nehráli šibenici, nebo jste ještě horší angličtináři než já …. a nebo já jsem letadlo).

Stejně tak u Coolhot.

U Coolhot nejde pouze o podobnost ve výslovnosti kalhoty/kůlhoty. Jde i o formu a pocit z nich. Ony prostě JSOU cool a hot.

V češtině by to totiž mohly být třeba úžahoty nebo třeba hustovášeňky nebo skvěložhavky nebo ….. ale mně přijdou Coolhoty nejvýstižnější.

„Jsou to totiž senzační kalhoty ušitý čistě z recy džínoviny, občas jemně kořeněný jinou recy tkaninou, a přesto jsou nový, aby mohly být hot. A úžasně hustý a skvělý, aby mohly být cool.“ Takže Coolhoty - jinak je ani pojmenovat nešlo. I když o „skvěložhavkách“ jsem vážně uvažovala, takže asi #, ale to si nechám až na dámský model ….. nebo pánský?

A ještě pár slov k tomu, proč jsou zrovna recy. No tak tady je to vážně jednoduchá odpověď.

Protože mě to baví.

A protože celý svět se orientuje na udržitelnost – nebo to tak aspoň vypadá v mé sociální bublině – a já bych měla vyhazovat staré džíny?? Schovávám každý kousek vosku a jednou za čas, když už se to pěkně posbírá, si doma uděláme zbytkovou svíčku Recíčku. Odpad recyklujeme tak moc co nejvíc, že mám občas pocit, že nedělám lautr nic jiného. Mít doma nádobu s bio odpadem mi přijde naprosto normální, i když k tomu patří víceméně celoročně i roztomilé mnohohlavé hejno poťouchlých a všudypřítomných octomilek…...

A já bych měla vyhazovat staré džíny? Ne ne. A když už mi jejich hromada padala na hlavu, bylo potřeba se na ni vrhnout, prokousat se jí a vrhnout zpět něco …....hmmmm…… zajímavého, využitelného, vymazleného.

Takže jsem si pořídila 7 hodin volného času (prodávají ho tady u nás na rohu Vietnamci za pár kaček, ale zrovinka mají vyprodáno), vzala jsem nůžky a zahrabala se do kalhot. Hrála jsem si jako děcko, vybírala jsem jak mlsná koza, párala jsem až nitě lítaly, dumala až se ze mě kouřilo a skládala jak přeborník v puzzle. Pak už šlo jen o to to sešít, našít, všít, prošít, přišít, podšít a ušít. Hotovo. Hlava je nádherně vymytá, prázdná a klidná, touha po tvoření na chvíli plně ukojena, ekojá polichoceno. Je čas si dát kafe, culit se jak tele a být oblažena.

To je recyrelax na entou. A to mě baví.

Ef

Odpad bývá malý. A z větších kousků pak udělám třeba kšiltovku.

Připraveno, jen si vybrat komponenty ... a fantazie se roztáčí na plné obrátky. NERUŠIT!

Třeba takhle nějak? Uvidíme. Vše vzniká za pochodu a nikdy přesně nevím, jak to celé dopadne.

Výborně využít s dají i díry. To máte jako s ementálem. Holt není díra jako díra.

Ale já jsem si momentálně ulítla na knoflíkách.

.....a vlastně se dá využít i ten původní postranní šev, který jsem chtěla vyhodit .....

no zkrátka ....... je to cool a hot. Co vám budu povídat. Ef