Bylo ráno 9h, neděle. A už podruhé se u nás začal u dveří shromažďovat dav. Káva v poklidu před bouří byla již takovým rituálem. Tentokráte sehnat 3 modelky bylo to nejlehčí na celém focení... "alespoň něco je tak jak má být" říkám si po tom, co jsem ještě v 6 ráno na dvě šály našívala knoflíky.

Maskérku Pavlínu Frajsovou jsme zaparkovali v ložnici, kde celá ta transformace začla, jak to již běžně v ložnicích bývá :)

Modelky zázrakem s krásným make-upem získávají i lepší náladu a káva probrala už i ty nejospalejší. První modelka je připravená a jdeme tedy na to. Milým překvapením bylo počasí venku. Je 19.1. a venku je 13 stupňů... sluníčko svítí a fotí se o sto-šest.

První fotky jsou na světě ...

"Šály vypadají skvěle a holky je umí perfektně reprezentovat" říkám si a připravujeme další focení u řeky Bečvy, kde budeme fotit naši těhulku Jitku, která svými dlouhými řasami málem clonila objektivu.

Fotograf Michal Frajs se rozvášňuje a tancuje kolem modelky a cvakavé zvuky jakoby mne ujišťovaly, že se mu to moc líbí. Po třetím upozornění na vzdálenost mezi ním a řekou se ozývá hukot a Michal končí celou nohou v Bečvě.... Snažíme se nesmát, ale po pikosekundě to vzdáváme a vybuchujeme smíchy.

Fotky po tomto incidentu jsou paradoxně nejkrásnější

Papučky Michal odmítá a tak jdeme fotit další modelku Peťu. Ta po třetí fotce začíná slzet z množství slunečního záření a všichni si rozepínáme bundy a Michal fotí už ve svetru. Focení získává obecenstvo na mostě a tak získáváme pocit, že bychom se měli chovat jako profesionálové... ihned to vzdáváme :)

Máme chuť poslat toto foto místním ornitologům s oznámením, že jsme první kdo zaznamenal bílé kachny v divoké přírodě. Prý je to unikát... OPRAVDU!

Jdeme fotit k nám. Dělám kafe ... jednalo se o rekvizitu... ale kafe jsem udělala čerstvé, ať modelka ten pocit zrcadlí na fotce... Jitka rekvizitu vypila s poznámkou "kdyby manžel věděl, že jsem kopla presso"... ale účel světí prostředky a fotka je krásná a smyslná

Za námi už stepuje modelka Karolína a je připravená na další focení. Uvázané řetazy na houpačku se mění v nezaměnitelnou součást fotky a z toho máme velkou radost.

jsme spokojeni a v periferním obzoru mi září červená hlava. Modelka Peťa je už také nachystaná a opět má krásné fotky. Můžete ji vidět i u našeho loga jak zakusuje jablko :)

Teď už fotíme poslední šálu z naší kolekce a fotograf se rozhodl jít k nám na cestu. Modelka stojí nervózně u cesty a já si tak říkám, že se ještě kvůli nám někdo nabourá. Fotograf opět krouží po chodníku ale i vozovce. "Ještě jednu fotku blíž k cestě" velí Michal a já se stříbrným letajícím talířem poslouchám a reflektuji sluníčko modelce do očí. Jede auto, "no snad se nám vyhne" myslím si a dívám se na řidiče, který vulgárními gesty a gestikulací naznačuje... asi že nám to moc sluší :) "Kretén..." říkám si a v mžiku vteřiny si uvědomujeme navzájem že se známe... ooops... no co. Není nic lepšího, než vše svádět na neexistující dvojče, že?

Tak zde máte tu poslední.

Holky jsme pak fotili v tílku... na památku jednoho krásného, slunečního, lednového dopoledne :)