Tak jsem se odhodlala. Tak jsem se odhodlala k psaní blogu, který jsem slíbila. Pravda, pod jemným tlakem okolí, které právem poznamenalo, že slíbí-li člověk psaní blogu, měl by se také nějaký blog následně objevit.

Nejsem totiž žádným spisovatelem. Už od dětství mi bylo vštěpováno, že bohužel nejsem vlastníkem básnického střeva, a tak se mým vrcholným literárním dílem stala maturitní písemná práce z českého jazyka. Já se s tímto stavem poměrně snadno vyrovnala a jako handicap to nikdy nepociťovala. Občas jsem sice, inspirována četbou dámských časopisů a sledováním filmů na kanále Romantica, zatoužila po psaní vlastního deníku, který si pak jako stařenka budu zpětně pročítat. Tuto touhu ale hravě uspokojila již návštěva papírnictví a zakoupení notesu, který byl k takovému účelu jako stvořený.

Až nedávno jsem na nějakém poučném webu, jehož jméno si opravdu už nevybavuji, narazila na radu začínajícím podnikatelům: BLOGUJTE. A mně bylo jasné, že tady půjde do tuhého, že spadla klec, že z toho se už nevykroutím a budu se muset chtě nechtě alespoň pokusit o něco, co bude mít hlavu a patu. O něco, co by důstojně navázalo na mojí maturitní práci z roku 1994.

A okamžitě vyvstala logická otázka: Ale o čem? O čem mám psát blog, aby to alespoň někoho zaujalo? A následovala rada druhá: O TOM CO PRÁVĚ DĚLÁTE. Dávám tedy na radu odborníků. Pokusím dát dohromady několik příspěvků právě o tom, jak se pokouším vydobít si místo na slunci v rámci Fleru. Co je vlastně všechno schováno za tím mým kliknutím na tlačítko Otevřít obchod. Pokusím se dát dohromady takový malý soukromý dokumentární seriál, abych se za pár let, mohla zpátky vrátit k tomu, jak to všechno začalo. Když už mi to nevyšlo s tím deníkem...

PS. A možná to pomůže i těm dalším, kteří neodolali a na tlačítko také, ještě nic netušíc, klikli.