Večer se objevila hučící světla na obzoru. Pole klasů zmizelo. Náš výhled okenní mění barvu...přijeli, posekali, slámu nechali větru.

Teď se obzor zazelenal. Ozim roste zvesela. Brrr. Zim už se v názvu usadila. Ale vzdát to léto začátkem září?

Oblékneme se do vzpomínek. Malinový nanuk. Totálně propocené tričko... a kdyby jen ono :o) Cesta lodí Labe na Vltavě. Kostky ledu v kávě. Malé ptáče, které se učí létat. Noc ve stanu na dvorku. Duha na obloze. Deštník nalezený v dešti... v pravý čas. Čarovné okamžiky letních dní.
V dlaních jsme pohoupali první kaštany, nacpali noviny do promočených bot a večer si vzali teplé ponožky, ale.... ale... ...kabát vzpomínek visí stále v předsíni.

Oheň a klobásky. Obloha plná hvězd, pár jich proletělo pádem do neznáma a vzalo s sebou naše přání. Maliny, ostružiny, hrušky uprostřed vosího království. Vůně vařené kukuřice. Šelest makových hlav, na co asi myslí, co si vypráví... na sklonku léta na poli?

Máme se, jak si vybereme. Máme se letně... protože léto těší se i na podzim.

P.S.: A ta rosa, a ty západy slunce, a ty výlety, a ty kopečky zmrzlin a ty... tohle milujeme... Proč?... protože léto :o)