Košíky jsou moje zhouba. Projít kolem výlohy a nevšimnout si vystavených košíků je pro mě téměř nemožné, stejně tak po návštěvách či kdekoliv, kam přijdu. S obměnou domácnosti mé pozornosti nemohl uniknut  koš u manželových rodičů ve sklepě.

Starý velký proutěný koš alá kufr. Manžel po vyslovení mého přání pojmout ho za nového člena rodiny nehýřil nadšením ba co víc, obracel oči vsloup. Ale už si možná i trošičku zvykl. Zvykl si i na mou úchylku vše přizpůsobovat podle sebe. A tak vznikl můj nový "mazlíček".

Počáteční stav jsem nezachytila, pouze rozdělanou flekatinu, kde jsem se ještě rozmýšlela, jakou barvu bude mít výsledek. Foceno mobilem...

Porovnání barev před a po

Dovnitř jsem si vysnila látkový potah. Z konečné látky jsem nadšená.

A tohle je tedy výsledek asi dvoudenní práce. Koš zatím odpočívá na skříni, ale jeho čas určitě přijde.