Zase nové ráno.

Otevřu pomalu oči,

svět spánku se se mnou ještě točí......

Klapot kapek mi pomalu lehtá uši.

Zase prší.

Kapky jak proud lávy tečou po skleněných tabulkách oken,

muškát na parapetu má květ pod tíhou vody sklopen,

pod listem se smutně krčí včelka, která už domu nedoletí, 

možná dnes usuší se prádlo už napotřetí......

Prší.

Mám déšť ráda.

Přináší blahodárnou vláhu.

Ale když dlouho a silně převezme svou vládu.....to špatné je.

Nejedna ves se vodou zaleje.

Pak slyšet je jen pláč a naříkání,

pak není klid a žádné spaní,

jen beznaděj a nemohoucnost.

Snad sami můžeme za současnost i za budoucnost......

Snad někdo konečně už řekne "Dost!"

Snad přijde k nám neznámý host

a otevře nám všem oči a my rádi budeme, že Země se pořád točí...................