Snad každý z Vás si pamatuje ten okamžik, kdy mu v rukách vzniklo něco, co před tím nikdy nezkusil, co bylo zdánlivě moc složité. První plech povidlových koláčků, první vyrobený jehelníček, první básnička, první...

Před několika lety jsem se rozhodla vykročit alespoň na chvilku ze světa rozsypaných korálků a ketlovacích jehel a zkusit něco nového. Ze zbytku peněz z brigády jsem si koupila šicí stroj a rozhodla se, že začnu šít. Umínila jsem si, že to nebude na dlouho, že přece šití je hračka, jen mít trpělivost a správnou látku. Vždyť naše babičky i maminky si ušily všechno i bez nějakého studia návrhářství. OUHA!

Takže tu teď sedím, zírám do šicího stroje a kouzlím. Kouzlím prvotiny, které budu nosit asi jen já, protože se je stydím někomu darovat. Moje téměř 100% recy - tašky miluji natolik, že se na ně chodím ráno, než odjedu do práce, dívat. Jsou to prototypy, na kterých se učím šít. Vychytávat mouchy. A o tom to je.

Fotky dodám! 

P.S.: A jaké máte zážitky s prvotinami Vy? Kolik jste toho zničili, vypárali, atd.? A nosíte svoje prvotiny nebo skončily v koši?