Konečně se dostávám k pokračování příběhu našeho štěňátka. Kdo neví jak vše začalo, tady je první část příběhu.

Štěňátku jsem říkala "bobišáku" a nakonec z toho vzniklo jméno Bobiša neboli Bobina. Tak jí to už zůstalo.

Po tom, co mi na veterině řekli, že nemají radost, že jsem ji nechala na živu a že se stejně bude celej život jen trápit, jsem tam přestala jezdit a starala se o ni sama jak nejlíp jsem uměla. Navíc jsem pořád ještě bez jakéhokoli příjmu, tak jsem na tu veterinu stejně ani neměla

Bobina se snažila jak mohla a začátkem prosince se naučila zdolávat i schody. Schválně jsem ji po nich nenosila, aby nečekala, že vše dostane až pod nos a nutilo ji to nějak si poradit. Nejsem sadista, nemyslete si, těch schodů tu mám jen 6 a jsou polepené kobercem, takže i pro ni schůdné docela v pohodě.

Dlouho jsem si myslela, že opravdu bude chodit jen po třech, protože tu čtvrtou packu, kde měla vylomený kyčelní kloub, jen tahala bezvládně za sebou. Už jsem i přemýšlela o tom, jestli nebude lepší nechat jí tu nožku amputovat, protože ji vyloženě překážela, měla kotník otočený úplně naopak a prsty odřené do krve, jak ji za sebou vláčela.

Takhle to dopadne, když necháte štěně půl dne samotné. Aby zahnala nudu, tak rozcupovala polštář plněný molitanem a vylepšila to přehrabováním se v krabici (odpaďáku) s papírovýma odstřižkama

Ale pak asi před měsícem s ní nějakým záhadným způsobem začala hýbat a sem tam se o ni dokonce i opírat. No a dnes běhá po všech čtyřech!!! Na první pohled je jak pes, který jen trochu kulhá. Při bližší pohledu je poznat, že má ten zadní kloub jinde než by měl být, ale dostala se z toho úplně nekutečně! Evidentně se zázrak konal

Vyfotit ji jak chodí je nemožné, protože vteřinu nepostojí. Lítá, skáče a úplně nejraději okusuje každýmu nohavice. Ale tady na tý fotce je vidět, že má tu pravou zadní nohu jinak než by měla mít. No ale chodí, běhá a to je hlavní

Řeším s ní teď už jen takové běžné věci jako je chození "na záchod" a pod. Je zvyklá chodit doma, ale ne na jedno místo  Jsem z toho na mrtvici a hrozím se toho, jak to tu bude vypadat až půjdu do práce a nikdo nebude celý den doma. Sice aspoň čúrat se naučila na papírový plíny, ale při její velikosti už jich je taková spotřeba, že to fakt nemám z čeho financovat.

Jen co se oteplí, tak půjde zpátky na dvůr za těma dvěma, protože tohle je fakt neúnosný. Mám problém i s luxováním, protože má panickou hrůzu z vysavače a jakmile ho zapnu, tak by zbořila barák. A vzhledem k tomu, že nemáme skoro nikde dveře, tak se nedá ani nikam zavřít. Luxuju jen když je někdo doma a drží ji. Je to boj! Ale co by člověk nevydržel pro "němou tvář" 

Nicméně nemůžu se dočkat až bude jaro a budu moci celej barák kompletně pořádně uklidit a vydesinfikovat!

Až se oteplí, tak budu uklízet nejen po ní. Manžel totiž opět slibuje, že se odstěhuje (za posledních pět let už nejmíň po desáté) a vypadá to, že konečně to myslí vážně Rozvádět se sice furt nechce, ale nějaký posun tu konečně snad je.

Příští čtvrtek (6.února) mám konkurz na novou práci, tak na mě, prosím, myslete. Pokud to neklapne a práci nedostanu, můžu si tak maximálně doma otevřít ZOO a vybírat vstupný, abych pro ty moje potvůrky měla aspoň na jídlo...

A abych nezapoměla na osud Bobininýho brášky. Ještě koncem listopadu si ho odvezla moje jmenovkyně až kamsi za Pardubice. Prostě mi ráno kdosi zavolal, že našel našeho prcka na netu a že si pro něj přijede. Za dvě hodky tady byla i s kamarádem a mrňous se stěhoval. Samozřejmě jsem měla obavy jestli se dostane k dobrým lidem, ale nemohl dopadnout líp. Tihle lidi měli psí chovnou stanici (už si nepamatuju jakou rasu) a teď jim zbyla už jen jedna pětiletá fenka a tak hledali nějaké štěně k ní, aby nebyla sama. Našeho prcka pojmenovali Bodie a podle fotek, co jsem viděla na fb se s fenkou skamarádili a mají se oba úplně suprově.

Ještě jednou díky vám všem, kteří jste nám jakkoli pomohli