Kolik ptáků znáš tolikrát jsi...
- ale ne, takhle to přísloví není. Letošní ptačí dostaveníčka na naší zahradě mě ale stále znovu a znovu překvapovala a někdy jsem si jako nový člověk skutečně připadala. Znáte ten pocit, když spatříte něco, co jste dosud nikdy neviděli? Zahlédnete něco, co pro vás doposud existovalo jenom v pohádkách nebo na nějakých fotkách v odborných publikacích? Znáte ten pocit, když navíc je to živé?

První ledňáček, kterého jsem v životě viděla, ležel v příkopě u cesty kdesi na jihu Francie a rozhodně už si nikam nevyletí, ba ani rybku neuloví.

Před našimi okny se však letošní zimu vystřídalo tolik ptáků jako ještě nikdy předtím. Na bezince se samozřejmě čepýří sýkorky. Koňadry i modřinky. Semtam se hašteří se zelenými zvonky a hádavými vrabčáky a dělají nepořádek kolem krmítka. Také se někdy prohánějí po střeše a nadělají u toho spoustu rámusu. Hlavně poránu. Strakapoud, ten raději obletuje v uctivé vzdálenosti a dává si pozor, aby se nám často neukazoval. Jeho příbuzná žluna se zato jednou odvážila přímo až k nám pod střechu. Setkání s tak velkým šplhavcem tváří v tvář je opravdu zážitek! Z velikánů totiž jinak zahlédneme maximálně havrany, kteří pokřikují z topolů u nedalekého hřiště, nebo párek volavek v uctivé výšce nad hlavami při procházce k lesu.

Největší radost mi ale letos udělal stehlík. A ne jeden. Rovnou celé hejno! Zastavilo se sice jen na skok, ale vyvolalao spoustu nadšení. Doposud to byl pro mě jeden z čítankových ptáků, se kterým se setkáte všude, jen ne v životě. A dalším z nich byl dlask.

Nemyslete si, že takhle rovnou sypu jména ptáků z rukávu. Většinou ale s pomocí domácích knižních rádců každého nového návštěvníka rychle odhalíme. A pak už si to pamatujeme.:-)
Přeji vám barevný ptačí den!

Foto: Aleš Ali Podivínský