"Pomóc, zavřete už někdo tu klec!"

To je svět dneska, na chvilku otevřete dvířka a oni hned uletí a začnou si dělat, co se jim zachce.

Ten první mi vyletěl z hlavy asi před měsícem a posadil se přímo na kvítek.

Tenhle ale ještě nevěděl, co se sebou. Asi dva týdny jsem ho pozorovala a musím říst, že vypadal velice zamyšleně! Nakonec mu začala utíkat očka k misce jeřabin, kterou jsem měla na stole a rozhodl se pro kariéru obžerství...

Jakoby toho nebylo málo, objevovalo se jich tu víc a víc a stále víc se snaží někoho napodobovat - no uvažtě...

Tady Páni elegáni se mě na půjčení buřinek ani neptali, ale tak moc jim sluší, že jsem jim je radši nechala...

"Smím prosit?" ptali se mě hned další. Tančím sice ráda, ale s takovými se rovnat nemůžu, nejvíc jim to sluší v páru spolu.

Tihle přecejen zdědili něco po autorce, taky jim je stále zima. Oni to vyřešili slušivými klapkami na uši.

Když už jsem si myslela, že je jim konec, našla jsem v mechu tento nenápadný párek muchomůrek.

Snad nebudou zlobit!