Už máme zaséj na krku vánoce. Advent už je v plném prúdu a ten děckama dlúho očekávaný deň je za dveřama.

Děckám sa ten deň zdá nekonečně dlúhý a dospělákom nekonečně krátký, protože létajú jak utrhnutý vagon, aby všecko bylo v cajku.

Ale já ráda spomínám na jeden Štědrý deň, kdy sem si celé odpoledně lebedila u televize. To byli moji Bélešci eště malé robátka. Dědáčci nám hneď ráno řekli, že si ty naše drobečky veznú na procházku, abysme mohli v klidu nazdobit stromek.

A tož dyž naši drobečci vypadli do terénu, první co bylo,tož sme si s Bélešem uvařili kafčo. Šak času bylo dosť a potém sme sa pustili do zdobení stromku. Sotva sme měli hotovú půlku, ozval sa na schodech dupot a křik: "Mami, už tady byl Ježíšek?" "Dodělej to sama," húknul na mě Béleš, já s nima eště pújdu chvilku ven.

A potém sa vyřítil z obýváku a už sem slyšela, jak na schodoch říká,že Ježíšek u nás eště nebyl, že asi zablúdil a že ho pújdú hledat. "A nevracajte sa moc brzo," zavolala sem za ním. V klidu sem dostrojila stromek a šla si pro vysavač. Ale co to?

Dveře byly zamklé. Eště štěstí, že sme bývali navrchu u Bélešových rodičů. Tož sem chvílu búchala na dveřa, ale nikdo mňa neslyšél. Eště že sem si spoměla na zabalenú trumpetku a bubínek. Tož sem ty dárečky zaséj rozbalila a spustila alarm. Fúkala sem na trumpetku, tlúkla do bubínku a eště k temu dupala, co sem měla sil. A za chvílu sa navrch dořítila tchýňa a pěkně od plic mě nadala, co dělám na Štědrý deň takový rámus.

"Mamko, prosím vás, otevřite mě, Béleš mňa tady zamknúl," prosila sem ju pěkně. Chvílu bylo ticho a potém sem uslyšela: "Hmm, tož to bude problém. Ten osél odešél aj s klúčkem. Nikde tady néni."

A tož sa vydala hledat klúček. Našla hodně klúčkú, ale žádný do dveří nepasovál. "Co včíl," naříkala sem. Oknem sa vylézt nedalo, bylo moc vysoko. "Kdy si nachystám štědrovečerní večeřu," rvala sem si vlasy.

A nakonec to zachránil tchán. Došel na múdrú myšlenku. Poradíl mě, ať si pustím televizu a že babička nám večeřu nachystá. On že sa obětuje a bude před vratama vyhlídat Béleša s malýma Béleškama. A tož já sem sa dívala na Šíleně smutnú princeznu, kerú sem snáď poprvé viděla celú, tchýňa kmitala jak hormon v pubertě a tchán mrznul na ulici. Po dlúhéj době sa konečně ozval dupot na schodišti a tchán sa dořítil s klíčkem.

Sotva sem stačila vypadnút z obýváku a zamknút za sebú, už tu byli moji drobečci. Hneď sa sháňali po Ježíškovi a netrpělivo čekali, až vyjde první hvězdička. Enom nevím, proč všecí byli večer tak unavení a brzo usnuli, dyž já sem byla čilá jak rybička.

Vaša tetka Béleška