Jelikož a protože mám pocit že se na nás valí samé negativní zprávy, chci se s vámi taky podělit o svoji radost. Dětí spí (OBĚ) a to už samo o sobě je důvod k radosti, protože to vypadá, že nejmenší začínají růst zoubky a tak jsem ráda za každou chvilku kdy je ticho. Ale to hlavní dneska mi udělal radost manžel. Ráno kvůli mě vstával už v šest hodin a vyrazil na "nákupy" a dovezl mi nádherné věci, protože už jsem pomalu vyčerpala zásoby z půdy, tak abych se tu náhodou nenudila, i když to při dvou malých dětech podle mě ani nejde. 

Tak nějak zjišťuji, že já mám největší radost když dělám radost druhým. Ať až jde o darování oblečení do azylových domů, hraček do dětských domovů. Na Mikuláše jsme udělali radost nemocnému chlapečkovi, který má rád pejsky a nemůžu mít opravdového, alespon haldou plyšových. Teď projíždím seznamy přání dětí z dětských domovů a přemýšlím, komu bych udělala radost. To všechno přesto, že sami skoro nevycházíme nebo spíš vycházíme s odřenýma ušima a začátkem měsíce už oba s manželem bedlivě sledujeme stav účtu a čekáme na vytoužené koruny, abychom je hned zas otočili a zaplatili všechny poplatky a pojištění a ještě našetřili něco dětem. Mám pocit, že nejvíc pomáhají ti, co mají sami hluboko do kapsy. Nevím jestli je to tím, že tihle lidé z vlastní zkušenosti ví jaké to je nemít nebo co zatím vězí. 

Vánoce mě neberou, letos se nehodlám zabývat ani dekorací, protože to by bylo tak akorát něco pro malou, vlastně se těším až budou děti větší a budou z toho mít alespon trochu rozum. Ale rozhodla jsem se alepson že poprvé napeču cukroví a to rovnou i bezlepkové abych z toho něco měla. A i když bych se na to nejraději vyprdla, protože si už ted živě dovedu představit ten bordel v kuchyni, tak se těším, že dcerka bude mít radost, když jí nechám vykrajovat a skládat cukroví na plech a to přece za úklid stojí :)

Takže lidi, nechci vás do ničeho nutit, je to volba každého z vás, ale zkuste dělat radost ostatním. Uvidíte, že se vám to vrátí.. a když jsou ty Vánoce...