Jedná se o soubor písemných prací Adolfa Loose. Spolu s knihou Navzdory vytváří celek, který nás seznamuje s Loosovými názory. To, že knihy byly v podstatě dodatečně vytvořeny a nebyly prvoplánově napsány jako jednotný celek, způsobuje, že některé kapitoly v sobě nesou velmi zajímavé myšlenky, někdy jsou i zakomponovány do pohádky, ovšem jiné takových kvalit nedosahují nebo se v nich některé myšlenky opakují.

Kniha nás také seznamuje s dobou, kdy žil Adolf Loos, která je určitě od té naší odlišná. Poukazuje na kvalitu vídeňské kožené galanterie, zlatnictví a stříbrnictví. Zaujala mě jeho myšlenka, že krása znamená nejvyšší dokonalost. „A protože nepraktické nikdy není dokonalé, nemůže být ani krásné.“ ¹ Moc se mi ovšem nezamlouvá, jak Adolf Loos straní západní kultuře. Myslím, že každá kultura má své pro i proti. Také se všemi jeho názory na módu nesouhlasím, když v knize uvádí, že oděv je moderní, když je člověk ve stejném kulturním centru při určité příležitosti v nejlepší společnosti pokud možno nejméně nápadný. Přikláním se spíš k Hundertwasserově výroku. „Uniformní anonymita u člověka prozrazuje, že se již vzdal vlastní individuality, hrdosti na to, že může nosit druhou kůži, tvůrčí, originální, jinou než ostatní.“ ² Ovšem dále také píše: „Slyšíme-li však, že nějaký kus oblečení byl už v příští sezóně nemoderní, jinými slovy byl nepříjemně nápadný, můžeme pak tvrdit, že nikdy moderní nebyl, nýbrž se jen za moderní vydával.“ ¹ Což shledávám velmi praktické, protože nakupování každý rok veškerého oblečení jen na jednu sezónu, by bylo velmi nešetrné jak pro člověka tak pro životní prostředí. Také se mi líbí názory Adolfa Loose na dámskou módu. „Ale kráčíme vstříc nové, lepší době. V ní žena dosáhne stejného postavení jako muž díky práci nabyté hospodářské nezávislosti, ne pouhým drážděním jeho smyslnosti. Hodnota ženy nebude klesat či stoupat se smyslností. Samet a hedvábí, květy a pentle, peří a barvy ztratí svůj účinek a zmizí.“ ¹ V knize Navzdory zas vyjadřuje svůj názor na krátké vlasy u žen: „Ale muž, který chce ženám nařizovat, co si mají oblékat a jak se mají upravit, tím říká, že považuje ženu za sexuální nevolnici.“ ³

Zajímavé je, že přestože se vší silou staví proti ornamentu. Neprosazuje v interiérech žádný strohý minimalismu. Dokonce říká, že interiéry bytů by neměli zařizovat architekti, dekoratéři či jiné podobné profese, ale každý by si měl svůj byt zařídit podle vlastního vkusu. Což mi připadá velmi lidské, individualistické a ornamentální. Dokonce na toto téma napsal vcelku krutou pohádku O bohatém chudákovi, jež si nechal navrhnout místnosti podle architekta a nesměl v nich už nic měnit, nemohl tedy v domě žít nebo se dál rozvíjet, jen čekat na smrt.

Zavrhuje minulý styl secesi, které byl plný nepraktických dekoračních motivů a vyzdvihuje modernu, jež se od ornamentů distancuje. Myslím ovšem, že by se s jeho názory dalo polemizovat. „Stereotypní ornamenty secese byly jistě lživé, leč „zločinem“ nebyly. Domy zbavené všech ozdob určitě nebudou upřímnější. Loos by mohl nahradit sterilní ornament živou vegetací. Neudělal to. Velebil rovnou linii, uniformitu, hladkou plochu. A tak tu dnes máme rovnou linii… ďábelský faktor vyvolávající smrtelný stres obyvatel.“ ²