Nebyla jsem si jistá, jestli psát tento blog, ale potřebu jsem měla a protože jsem ji " nerozchodila " píšu...Rozhodně nechci, aby to byla reklama na Lusindu, která dělá charitu... Nechci se zde prezentovat, ale musím zde vyzdvihnout Zrníčka na které jsem narazila, přestože jsem na Fleru už od ledna minulého roku, náhodou jsem je objevila až mezi Vánoci...Rozklikávala jsem si odkazy a začetla se na stránkách Diny a její rodiny...Tolik mě to dojalo, asi i proto, že jsem máma třech dětí a můj muž je také hodně na cestách...Každé ráno dělám svým dětem i muži při odjezdu z domu křížek na čelo, je to taková má jistota, aby se mi vrátili všichni v pořádku domů...svěřuji je Bohu...přestože vím, že život se může změnit z minuty na minutu... když ON bude chtít...Nevím jestli Dina dělala křížek, nebo jen polibek svému muži, pro ochranu....ale jeden den se jí nevrátil... zůstala sama se svými dětmi...nerozloučená...opuštěná...sama...Hodně jsem u toho čtení plakala a chodím tam plakat stále...moc na ní myslím... jsem ráda, že tu jsou Zrnka a já mohu pomoci aspoň troškou Dině a jejím dětem, nedokážu jí napsat na její blog a utěšovat, nevím co poradit, jak utěšit člověka, který musí mít veliký bolavý kráter ve svém srdci?

Prosím jestli jste dočetli až sem, zkuste také pomoci Zrníčkům, buď svým výrobkem, nebo financemi, nebo nákupem v jejich obchůdku...Věřte, že to jde na dobrou věc...děkuji a přeji Vám všem krásný den :)      Lusinda