Spisovatelka J.K.Rowlingová prý naučila děti číst. Tolik novinové titulky, hodnotící úspěch knihy z kouzelnického světa. Nesouhlasím, děti umí číst, jen jim dlouho nikdo nenabídl dobrodružství, které by je tolik pohltilo. Kdysi jedna generace doslova hltala Foglarovy Rychlé šípy, jiná příběhy Belly a Sebastiana, a pak jsme snad všichni s úžasem sledovali malého Bastiena v Nekonečném příběhu. Dlouho pusto prázdno, než se objevil malý kouzelník. Těžko dnes nalákáte někoho na Tři mušketýry, přestože i v nich se malí kluci kdysi zhlédli a s ulomenými klacky sváděli šermířské souboje . Byli to jejich hrdinové a oni se jim chtěli podobat.
Odborníci ve školství bijí na poplach, že mládež málo, nebo vůbec nečte. A prostřednictvím povinné školní četby určují, co je pro děti od školky po maturitu nejvhodnější. Měli by si ty seznamy po sobě několikrát přečíst. Za mých školních let se to jen hemžilo těžko stravitelnou ruskou, případně sovětskou literaturou, proti které i naše beletrie vypadala jako oddechovka před nedělním obědem. Jenže když to porovnám s tím, co je „ doporučované“ dnes…..Zlatý Jirásek. Snad nic z toho nečtou, kluci obzvlášť. Povinné čtenářské deníky ? Pomůže Google kamarád. Občas se najde učitel, který vyhlásí volné téma a žáci si mohou připravit referáty o knihách, které opravdu právě čtou. A tím ukázat, jaký žánr je skutečně zajímá. Jenže s tím , v současné době, u maturity sotva uspějí. Doporučená literatura by měla zůstat jen doporučenou. Kdo má ke knihám blízko, najde si cestu i k Dostojevskému. Kdo ne, díky i za komiks, hlavně , že vůbec něco čte.
Když bude někdo u maturity se zájmem vyprávět příběhy z daleké budoucnosti, pozná snad každý , že ty knihy skutečně četl. Pokud ten samý student bude muset prezentovat Shakespearova Hamleta, je nasnadě , že tu knížku v životě neviděl a po této zkušenosti nejspíš ani nikdy neuvidí.
Děti umí číst,chtějí mít své hrdiny a prožívat s nimi jejich dobrodružství, bez ohledu na to, zda je jim 10 či 17 let. Nechme je číst co je baví a ony budou číst o to víc.
