relativní
V Tvém přístavu kotvím
toužící
a přitom mé moře
leží na lžíci.
A příboj bouří
ve sklenici
I láska je relativní
co víc říci?
V Tvém přístavu kotvím
toužící
a přitom mé moře
leží na lžíci.
A příboj bouří
ve sklenici
I láska je relativní
co víc říci?
Jak se mám…?
-
Jak?
Nevím - snad normálně, tiše, smutně… snad
Ale myslím, že se na to neumírá
- jen dny se tak divně táhnou,
jako stín a za ním jeho chlad.
Člověk marně sílu sbírá,
chce na slunce si sáhnout
a cítit v Srdci Lásku... to... že má ho někdo rád.
Však slunce Duši nezahřeje,
i kdyby hřálo ze všech svých sil,
nevím Lásko co se děje (?)
už ani nevím, kdy jsi mi tak blízko byl.
-
Jak?
Nevím - snad normálně, tiše, smutně… snad
Ale myslím, že se na to neumírá
- jen dny se tak divně táhnou,
jako stín a za ním jeho chlad.
Člověk marně sílu sbírá,
chce na slunce si sáhnout
a cítit v Srdci Lásku... to... že má ho někdo rád.
Však slunce Duši nezahřeje,
i kdyby hřálo ze všech svých sil,
nevím Lásko co se děje (?)
už ani nevím, kdy jsi mi tak blízko byl.