Retrománie dorazila i k nám. Včera jsem se pokusila vyrobit sadu korálků v designu  připomínajícím 60.léta.

I když jsem dětství prožila o desetiletí později, při vybírání z palety barev mi samy vyskakovaly vzpomínky na  žvýkačky Sevak a Pedro, cucací štangle, jazyk rudý od Vitacitu (mňam!!!), kubánské pomeranče, které se nedaly pozřít, maminčin natupírovaný účes a  tátovy kotlety (obojí hrůza), škrábající umělohmotné oblečení, zlomenou nohu, žloutenku, prázdniny u babičky v Sušici ... Musím se při těch vzpomínkách uculovat.  Až později, kdy mi spoustu věcí došlo, jsem si uvědomila, že to objektivně byla vlastně moc hnusná doba. Bylo to právě moje krásné dětství , které ten šedomor obarvilo do pastelových tónů.

V mém obchůdku, který doplňuju velmi sporadicky, najdete první sadu RETRO. V dílně se mi chladí druhá várka, tentokrát v černé variantě. Těšte se