Myslím, že to znáte taky. V rámci tvoření se v hromadí materiál i hotové výrobky a na řadu přicházejí různé krabice a košíčky a skleničky a plechovky, aby to všechno pojmuly a máte v tom jasný systém. Jenže se "to" válí všude.

Máte v tom celkem systém a pocit, že vše je dobře uloženo. Jenže do hry vstupuje drahá polovice. Dlouho nic neříká, ale významně chodí tím přecpaným 1+1 a syčí. A pak to pukne: "...píp píp, ty píp věci píp se válí, do píp všude...". Systém se hroutí.

V rámci zachování manželství jsem tedy byla nucena udělat zásadní revoluci v našem malém bytě. Už jsem to zkoušela dříve, ale nějak se mi dosud nepodařilo umístit všechny ty mé píp věci na jedno místo. Ale v pátek mě osvítilo. Přišourala jsem se do pokoje za Petrem s prosbou, jestli bych si teda mohla zabrat naši špajzku a jídlo přemístit do regálu v kuchyni, a protože v TV byly právě sportovní zprávy, mému skromnému požadavku bylo vyhověno. Jupííí!!!

Za dva dny hotovo včetně nákupu krabic. Potraviny máme na očích v kuchyňském regále (je to výhoda, máme přehled o tom, co vlastně máme) a spíž je MOJE. Teda je tam i nářadí a vysavač, protože nemáme komoru, ale mám celé 4 police na své časopisy, korálky, lepidla, papíry, barvy a další nutnosti, bez kterých už nemohu žít. Uvolnily se police v knihovně v pokoji, zmizely krabice a tašky ze všech koutů v bytě a na lednici už je jen mísa s ovocem. A nic jsem nemusela vyhodit! Vlk je nažrán a koza jásá.

Takže ať žije revoluce!

A to mlíko a brambory a cibule už prostě nebyly kam dát, no.